Klišé o tom, že sociální sítě jsou již nedílnou součástí našich životů, jste už asi slyšeli. To, že jejich algoritmy významně ovlivňují fungování sociálních sítí, je nezpochybnitelné. Konzumace obsahu každého jednoho uživatele je podřízena tomuto nastavení, je jiná, svým způsobem originální, personalizovaná.
S algoritmy dnes už pracuje kdekdo. Facebook, Instagram, X, YouTube nebo třeba Pinterest. V čem je ale specifikum algoritmů TikToku? K čemu jsou? Jaké mají dopady na fungování nejen samotné platformy, ale na společnost jako celek? A je ještě vůbec v silách člověka se z jejich vlivu vymanit?
Algoritmus si můžeme představit jako sérii za sebou stojících rozcestníků. Když přijdu před první, nabídne mi několik možných směrů. Zajímá tě sudoku? Jdi doprava. Roztomilá zvířátka? Rovně. Pletení košíků? Tak to nic. Ne, kecám, jdi doleva. Pro každého tu něco přece najdeme. A takhle pořád dokola. Až nakonec dojdeme do vesnice, kde žijeme s lidmi s víceméně podobnými zájmy. No není to skvělé?
Vlastně je. Stejné zájmy, stejné místo, jedna velká rodina. Jenže vy většinu času ty lidi nevidíte. Jste s nimi sice v jedné vesnici, ale každý si tak nějak hledí svého. Vzájemně se příliš nepotkáváte. Občas z vesnice někdo odejde, občas do ní někdo nový přijde. Koloběh života. A jedny takové velmi zajímavé vesnice najdeme v Číně. Konkrétně v oblasti zvané TikTok.
Než tam přijdete, nejdřív si vás trochu oťukají. Moc informací o vás nemají, spoléhají jen na to, co jim o sobě sdělíte, tedy například pohlaví, věk nebo zájmy. A pak to začne. Jako s těmi rozcestníky. Postupnými kroky si vás algoritmus tzv. navnímá. Co se vám líbí, u čeho se zdržíte, co naopak rychle přeskočíte. Měří vaše interakce, ať už pozitivní či negativní, zkoumá vás, dokáže se dostat i poměrně hluboko. A všechny tyhle informace pak využije k tomu, aby vám nabízel relevantní obsah. Začíná nekonečná jízda. Jízda s jediným cílem – udržet vás u TikToku co nejdéle.
To se děje prostřednictvím obsahu šitého na míru. Což nemusí být zásadní problém, pokud jste člověk s dostatečně rozvinutým kritickým myšlením, víte, jak internet funguje, víte, že ne všemu, co se na něm objevuje, se dá věřit. Pokud dokážete vyhodnocovat obsah, který vidíte, je vše v pořádku. Pokud jste si vědomi hodnoty času, který sledováním krátkých videí obětujete, je také vše v pořádku. Problém nastává v momentě, kdy tyto kompetence uživatel nemá. Velmi snadno lze po desítkách minut „doscrollovat“ až do hlubin dezinformací, digitálně upraveného obsahu nebo konspiračních teorií. Ty mají dokonce i vlastní hashtag #conspiracytok a loni se jim věnoval například článek v Journal of Broadcasting & Electronic Media.
Dalším možným úskalím je využití umělé inteligence při tvorbě obsahu. Samotný TikTok by měl uživatele informovat o tom, že obsah, který právě sledují, je vytvořen či modifikován umělou inteligencí. Tvůrci by pak měli takový obsah sami viditelně označit. Děje se tak doopravdy? Odpovězte si sami.
Dopad algoritmů na konzumenty je zřejmý. Jsou jimi však ovlivněni i sami tvůrci – ti se, dost často ve snaze algoritmu co nejvíce vyhovět, snaží svoje příspěvky přizpůsobit fungování této sociální sítě. Důležitou roli hrají tzv. video engagement, čas publikování a hashtagy. Se všemi těmito prvky tvůrci aktivně pracují. Respektive by měli, chtějí-li být na TikToku úspěšní. Je tedy patrné, že kromě percepce uživatelů je algoritmy ovlivněna i produkce obsahů. Tvůrci se fungování TikToku podřizují s cílem získat maximální profit.
Co s tím? Osvěta. Jednoznačně. Pomineme-li, že Národní ústav pro kybernetickou a informační bezpečnost TikTok označil za bezpečnostní hrozbu, je možné tuto sociální síť při nastavení určitých bariér a hranic nadále používat. Důležité je uvědomění si toho, jak vůbec funguje. Proč nám zobrazuje daný obsah. Nastavit si limity, časové i mentální. Vědět, že si konzumací takového množství rychlého obsahu navíc navyšujeme dopaminový práh, což nás může z dlouhodobého hlediska činit méně šťastnými. Ale to už je na samostatný článek. TikTok je jako oheň. Dobrý sluha, ale zlý pán.
Otázkou zůstává, co přinese budoucnost. Již teď jsme svědky toho, že se uživatelé v důsledku užívání sociálních sítí dostávají do tzv. filter bubble nebo echo chamber. Uživatelé jsou uvězněni v informační bublině, která utvrzuje jejich postoje a odmítá akceptovat odlišné perspektivy nebo fakta. Tím se uzavírá prostor pro diskuzi mezi různými názorovými tábory, lidé jsou často v důsledku výše uvedených jevů utvrzeni ve svém vlastním světonázoru a nehodlají o něm diskutovat.
Můžeme se tedy vůbec algoritmům vyhnout? Ano. Ale jedině tak, že nebudeme sociální sítě, v tomto případě TikTok, používat. Snadné? Jak pro koho. Ale když už TikTok používáme, je důležité si uvědomit, jak funguje. Že nad námi má moc, kterou si vzít nenechá. A tak – scrollujte odpovědně. A šiřte osvětu.
Dominik Rašek
Ta naše platforma 