Jaká je role digitálních médií v komunikaci transnacionálních rodin? Tomu se věnovalo již několik výzkumů. Autoři článku „Digital media and the affective economies of transnational families“ naproti těmto výzkumům zdůrazňují především důležitost emocí ve vztahu k digitálním médiím. Autory článku jsou Raelene Wilding a Loretta Baldassar, Shashini Gamage, Shane Worrell a Samiro Mohamud, sociologové z australských univerzit, zabývající se migrací v digitálním věku a dalším podobným tématům, jako jsou transnacionální rodiny, nová média, či např. mobility mládeže.
Důležitost emocí potvrzují data z etnografického výzkumu, při kterém byly provedeny rozhovory s migranty, kteří uprchli před občanskými válkami a přestěhovali se do Austrálie. Digitální média v případě těchto migrantů slouží jako nástroje k překonání vzdálenosti. Tím tato média podporují tzv. afektivní ekonomiku, díky které mohou emoce fungovat jako druh kapitálu, který cirkuluje mezi členy skupiny prostřednictvím předmětů a výroků, jež si vyměňují a sdílejí. Tento emoční kapitál slouží ke konstituci skupiny jako kolektivu. Pro transnacionální rodiny jsou pocity důležitější nežli samotné digitální mediální praktiky. Právě emocionální souvislosti vedou k používání digitálních médií.
Jak tvrdí sociologové, význam, který dáváme našim emocím, závisí na sociálním a kulturním kontextu. Práce s emocemi je nezbytná pro udržování sociálních vazeb a identit, a nejinak je tomu v případě transnacionálních rodin. Digitální média hrají klíčovou roli v tomto procesu tím, že umožňují cirkulaci emocí a vytvářejí intimní spojení mezi členy rodin, kteří pobývají v různých částech světa.
Výzkum, který autoři ve svém článku představují, se zaměřuje na migranty starší 50ti let původem z Barmy, Srí Lanky a Somálska, kteří nyní žijí v Austrálii. Pomocí rozhovorů jsou zkoumány zkušenosti s migrací a používáním digitálních médií k udržení kontaktu s rodinou a komunitou v rodné zemi. Etnografické rozhovory byly vedeny v rodných jazycích účastníků a byly zaměřeny na životní příběhy migrantů, včetně vztahů v rodině, ale také na vnímání stárnutí v cizí zemi, a zejména na používání komunikačních technologií. Data z rozhovorů byla následně přepsána, přeložena a posléze analyzována ve dvou fázích. V první fázi byly identifikovány důkazy o průniku digitálních médií a emocí. Tato témata byla porovnána a byly identifikovány společné rysy a rozdíly. Následně byla zjištění potvrzena výzkumným týmem.
Ukázalo se, že každá skupina má specifické zkušenosti s migrací a násilím ve své rodné zemi. Tyto zkušenosti ovlivňují konkrétní vztahy i identitu jednotlivých migrantů. I přesto, že strávily významnou část svých životů v Austrálii, tak si stále udržují pevné vztahy se svou vlastí. To může být sledováno například na remitencích nebo třeba na faktu, že své rodiny pravidelně navštěvují. Mimo to také migranti často sledují média z domovských zemí, a to jak zprávy z dané země, tak zábavné pořady (např. telenovely, boxerské zápasy).
Migrace těchto lidí byla často vyvolána násilím a konfliktem v rodných zemích, což jim přineslo trvalé emoční důsledky. I přes geografickou vzdálenost zůstávají migranti silně propojeni se svými rodinami a komunitami ve vlasti (často prostřednictvím digitálních médií), čímž si udržují svou kulturní identitu.
Všichni účastníci výzkumu jsou součástí intenzivní komunikace se svými rodinnými příslušníky (rodiče, sourozenci, ale i vzdálenější rodina, např. synovci a neteře) na dálku pomocí různých digitálních platforem, jako jsou textové zprávy, videohovory, a sociální sítě, zejména pak Facebook a WhatsApp nebo Skype. Tato komunikace je nejen způsobem sdílení novinek a udržování rodinných vztahů, ale také způsobem vyjádření emocionální blízkosti. Například manželé ze Srí Lanky, kteří žijí v Melbourne, komunikují se svou dcerou a vnoučaty každý den pomocí digitálních zařízení, které jim dala dcera před odstěhováním se do vzdáleného australského města. Tato zařízení jim nyní umožňují udržovat kontakt a poskytovat emocionální podporu také s příbuznými na Srí Lance, se kterými se díky technologickým přístrojům mohou ujišťovat, že jsou si jako rodina stále k dispozici, i přes nemalou vzdálenost, která je odděluje.
Konkrétním důležitým aspektem v komunikaci mezi příbuznými na digitální bázi bývá sdílení a ukládání fotografií a videí rodinných příslušníků. Tyto digitální záznamy jsou nejen projevem lásky a spojení, ale také slouží jako forma měny, jež obíhá mezi členy rodiny a posiluje jejich vzájemné vztahy. V tomto případě je pak velmi oblíbenou aplikací WhatsApp, který umožňuje vytvářet skupiny, díky kterým je snadné sdílet obrázky a videa najednou, všem členům rodiny.
Komunikace na dálku nepřináší ale jen pozitivní pocity, neboť může přinášet i složité pocity viny, povinnosti a zoufalství. Zejména u somálských účastníků výzkumu, kteří se potýkají s požadavky rodiny v rodné zemi poskytnut jim finanční prostředky. Často se jedná třeba o příspěvky na léčbu onemocnění. Migranti však mnohdy nemají dostatečné prostředky, aby mohli pomoci. I přes tyto výzvy je ale udržování kontaktu považováno za lepší než absence kontaktu, a to tedy i přesto, že může přinášet bolest a smutek.
Studie také ukazuje, že digitální média nejsou pouze prostředkem komunikace, ale stávají se součástí rodinných vazeb. Respondenti vyjadřují citovou vazbu ke svým zařízením, která jim poskytují pocit bezpečí a spojení s rodinou. Zároveň mohou své uživatele také rozčilovat, pokud nefungují, tak jak by měly nebo jak si účastníci výzkumu představují. V tomto případě jsou schopni zařízení okřiknout jako by se jednalo o živou hmotu. Pokud je pak zařízení darováno členem rodiny (např. starší somálská žena dostala od své dcery nový telefon), má tento dárek kromě zjevně praktické hodnoty také hodnotu sentimentální, neboť představuje pečující vztah (např. mezi matkou a dcerou). Tato zařízení mají tedy nejen praktickou, ale i sentimentální hodnotu a symbolizují péči a příslušnost k rodině.
Celkově lze říci, že digitální média hrají klíčovou roli v udržování pocitu sounáležitosti a propojení migrantů s jejich původními kulturami a komunitami, a to jak prostřednictvím sdílení emocí, tak prostřednictvím poskytování prostoru pro sdílení každodenního života a vzpomínek. Technologická zařízení, jako jsou počítače, chytré telefony a tablety se stala nedílnou součástí afektivní ekonomiky. Tato zařízení fungují jako archivy minulé komunikace a připomínky vztahů, které překračují hranice geografie. Díky nim jsou transnacionální rodiny schopny udržovat trvalé emocionální a praktické vztahové vazby navzdory násilí a těžkým událostem v minulosti.
Autor: Eliška Gottwaldová
Zdroj: Wilding, R., Baldassar, L., Gamage, S., Worrell, S., & Mohamud, S. (2020). Digital media and the affective economies of transnational families. International Journal of Cultural Studies, 23(5), 639-655. https://doi.org/10.1177/1367877920920278
Dostupné z: https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/1367877920920278#body-ref-bibr1-1367877920920278-1
Reference zdroje:
Ahlin T (2018) Only near is dear? Doing elderly care with everyday ICTs in Indian transnational families. Medical Anthropology Quarterly 32(1): 85–102.
Ahmed S (2004) Affective economies. Social Text 22(2): 117–139.
Ahmed S (2014) The Cultural Politics of Emotion, 2nd edn. Edinburgh: Edinburgh University Press.
Appadurai A (ed.) (1986) The Social Life of Things. Cambridge: Cambridge University Press.
Baldassar L (2008) Missing kin and longing to be together. Journal of Intercultural Studies 29(3): 247–266.
Baldassar L (2015) Guilty feelings and the guilt trip. Emotion, Space and Society 16: 81–89.
Baldassar L (2016) De-demonising distance in mobile family lives. Global Networks 16: 145–163.
Baldassar L, Merla L (eds) (2014) Transnational Families, Migration and the Circulation of Care. London: Routledge.
Baldassar L, Wilding R (2019) Migration, aging and digital kinning. The Gerontologist.
Baldassar L, Baldock C, Wilding R (2007) Families Caring across Borders. Houndmills: Palgrave.
Bennett J (2009) Vibrant Matter. Durham, NC: Duke University Press.
Boccagni P, Baldassar L (2015) Emotions on the move. Emotion, Space and Society 16: 73–80.
Cabalquinto E (2018) ‘We’re not only here but we’re there in spirit’: Asymmetrical mobile intimacy and the transnational Filipino family. Mobile Media & Communication 6(1): 37–52.
De Mel N, Samuel K, Soysa CK (2012) Ethnopolitical conflict in Sri Lanka. In: Landis D, Rosita D (eds) The Handbook of Ethnic Conflict. New York: Springer, pp. 93–118.
Francisco V (2015) ‘The internet is magic’: Technology, intimacy and transnational families. Critical Sociology 41(1): 173–190.
Francisco-Menchavez V (2018) The Labor of Care. Champaign, IL: University of Illinois Press.
Gamage SR (2018) Soap operas, women, and the nation. Feminist Media Studies 19(2): 873–887.
Gerrand V (2016) Possible Spaces of Somali Belonging. Melbourne: Melbourne University Press.
Gordon S (1981) The sociology of sentiments and emotion. In: Rosenberg M, Turner R (eds) Social Psychology: Sociological Perspectives. New York: Basic Books, pp. 562–592.
Greene A (2019) Mobiles and ‘making do’. European Journal of Cultural Studies. https://doi.org/10.1177/1367549419869346.
Halilovic H (2013) Places of Pain. New York: Berghahn.
Hannaford D (2014) Technologies of the spouse. Global Networks 15(1): 43–59.
Hochschild A (1983) The Managed Heart. Berkeley: University of California Press.
Hochschild A (2008) Feeling in sociology and the world. Sociologisk Forskning 45(2): 46–50.
Holmes M (2014) Distance Relationships. Basingstoke: Palgrave Macmillan.
Howell S (2006) The Kinning of Foreigners: Transnational Adoption in a Global Perspective. New York: Berghahn.
Leurs K (2014) The politics of transnational affective capital. Crossings: Journal of Migration & Culture 5(1): 87–104.
Lindley A (2010) The Early Morning Phone Call: Somali Refugees’ Remittances. Oxford: Berghahn.
Madianou M (2012) Migration and the accentuated ambivalence of motherhood. Global Networks 12(3): 277–295.
Madianou M, Miller D (2012) Migration and New Media. London: Routledge.
McKay D (2016) An Archipelago of Care. Bloomington, IN: Indiana University Press.
Miller D, Sinanan J (2016) Webcam. Cambridge: Polity Press.
Nishitani M (2019) Love, duty and burden. Emotion, Space & Society. https://doi.org/10.1016/j.emospa.2019.04.006
Robertson Z, Wilding R, Gifford S (2016) Mediating the family imaginary. Global Networks 16(2): 219–236.
Sahlins M (2011) What kinship is (Part one). Journal of the Royal Anthropological Institute 17: 2–19.
Sherman Heyl B (2001) Ethnographic interviewing. In: Atkinson P, Coffey A, Delamont S, Lofland J, Lofland L (eds) Handbook of Ethnography. London: Sage, pp. 369–383.
Sinanan J, Hjorth L (2018) Careful families and care as ‘kinwork’. In: Barbosa Neves C, Casimiro C (eds) Connecting Families? Bristol: Policy Press, pp. 181–200.
Turner J, Stets J (2005) The Sociology of Emotions. Cambridge: Cambridge University Press.
Vertovec S (2004) Cheap calls: The social glue of migrant transnationalism. Global Networks 4(2): 219–224.
Wilding R (2006) Virtual intimacies? Global Networks 6(2): 125–142.
Wilding R, Nunn C (2017) Non-metropolitan productions of multiculturalism. Ethnic and Racial Studies 41: 2542–2560.
Wise A, Velayutham S (2017) Transnational affect and emotion in migration research. International Journal of Sociology 47(2): 116–130.
Witteborn S (2014) Forced migrants, emotive practice and digital heterotopia. Crossings: Journal of Migration & Culture 5(1): 73–85.
Witteborn S (2019) The digital gift and aspirational mobility. International Journal of Cultural Studies 22(6): 754–769.
Ta naše platforma 
Jedná se pro mě o velmi zajímavý článek věnující se udržování vztahů mezi rodinnými příslušníky navzdory vzdálenosti pomocí digitálních technologií. Velmi mě oslovila metoda výzkumu, kdy odborníci využívali etnografického přístupu a k zisku dat vedli s přistěhovalci rozhovory. Metoda vybraná odborníky tak umožňovala zaměřit se rovněž na emocionální stránku daného výzkumu, proto získali výzkumníci možnost odhalit například sentiment, který někteří migranti pociťují například ke svým telefonům, které vlastní jako dary od svých rodin. Novinkou pro mě byl pojem afektivní ekonomika, se kterým jsem se předtím nesetkala, zaujalo mě tudíž, že jde o emocích uvažovat jako o cirkulujícím kapitálu. Současně autorka zmínila i těžkou stránku komunikace s rodinami, která může spočívat bohužel například na obtížích s finanční pomocí rodinám. Celkově mě na článku zaujalo nejvíce použití etnografického přístupu.
58695431
To se mi líbíTo se mi líbí
Příspěvek jsem si přečetl s velkým zájmem, neboť jeho téma pokládám za relevantní v současném globalizovaném světě. Pravděpodobně každý, kdo pobýval delší čas v cizině, někdy ocenil možnost se spojit se svými blízkými žijícími v jiné zemi prostřednictvím digitálních médií. Myslím, že v případě popisovaného výzkumu bylo přínosné se zaměřit na výzkum emoční stránky dotčených médií. Některé jeho výsledky mne překvapily, např. poznatek, že digitální záznamy byly ve zkoumaných rodinách nejen projevem lásky a spojení, ale že také sloužily jako forma „měny“ obíhající mezi členy rodiny a posilující jejich vzájemné vztahy. Nebo skutečnost, že digitální média nebyla v jejich případě jen prostředkem komunikace, ale že stala součástí rodinných vazeb, či poznatek, že pokud bylo nějaké komunikační zařízení darováno členem rodiny (např. nový telefon), mohl mít tento dárek kromě praktické hodnoty rovněž výraznou hodnotu sentimentální (neboť dokazoval existenci pečujícího vztahu). Oceňuji skutečnost, že badatelé vedli výzkum v mateřských jazycích dotazovaných osob. Dle mého názoru to umožnilo hlubší rozpracování problematiky i lepší porozumění situaci respondentů, než kdyby byl výzkum veden např. pouze v angličtině. Zajímalo by mne, zda by tento výzkum dopadl stejně i u jiných migrantských komunit. Jak by tomu bylo v případě Čechů, kteří dlouhodobě žijí v zahraničí? Byly by výsledky podobné, nebo by se výrazněji lišily?
PS. Článek uvedeného kolektivu autorů si rád prostuduji.
To se mi líbíTo se mi líbí
Téma příspěvku hodnotím jako velmi zajímavé a přínosné. Zaujal mě pohled na emoce jako na druh kapitálu. Věřím, že digitální média jako jsou sociální sítě představují obrovskou výhodou pro transnacionální rodiny zůstat ve spojení a de facto pracují s myšlenkou a předpokladem, že emoce skutečně v tomto případě fungují jako jakýsi druh kapitálu. Na druhou stranu si dokážu představit, že migranti ze zemí s přísným režimem jako je například Saudská Arábie, z níž často utíkají ženy nebo Severní Korea, která jakýkoliv útěk zakazuje, budou k používání sociálních sítí spíše nedůvěřiví a naopak pro ně budou zásadní tradiční média jako televize či rozhlas. Děkuji každopádně za otevření velmi zajímavého tématu.
To se mi líbíTo se mi líbí
Velmi zajímavé téma. Zaujal mě již samotný název studie, jelikož jsem dosud nezaregistrovala , že by se toto téma zkoumalo a analyzovalo.
Nejprve musím vytknout vizuální podobu textu, který je pro mě osobně nepřehledný. Obsahuje jedinou zvýrazněnou větu, což je název článku hned v úvodu. Poté již postrádá mezinadpisy, ilustrace nebo zvýrazněné informace, které by pomáhaly k lepší orientaci v textu a pochycení nejdůležitějších závěrů studie. Pro jednorázové přečtení to až takový problém nepředstavuje, nicméně pro napsání komentáře to znamená komplikaci v tom smyslu, že je složité se v článku zpětně orientovat.
Autorka v recenzi představuje autory studie a téma, kterému se věnuje. V rámci výzkumu byly provedeny rozhovory s migranty, kteří uprchli z různých zemí před občanskými válkami a přestěhovali se do Austrálie. Autoři studie zjistili, že pro tyto migranty slouží digitální média jako nástroj k překonání vzdálenosti. Důvodem k jejich používání jsou podle autorů emoce, které jsou důležitější než digitální mediální praktiky. Právě emocím se věnuje jeden odstavec, který předchází představení respondentů a způsobu vedení výzkumu.
Dále se článek věnuje tématu migrace a komunikace migrantů s příbuznými, která probíhá na dálku. Závěrem je shrnuto, jakou roli hrají digitální média v udržování pocitu sounáležitosti a propojení s původními kulturami.
To se mi líbíTo se mi líbí
Velmi zajímavý článek shrnující roli digitálních médií u transnacionálních rodin. Pro mě jde o nové téma, o kterém jsem si ráda něco přečetla a zaujalo mne. Obvykle se o digitálních médiích hovoří spíše kriticky. Je hezké vidět, že mohou být i velmi přínosná a nápomocná, v tomto případě jde o udržování blízkých kontaktů s rodinou. Určitě se už každý z nás někdy ocitl v podobné situaci a využil nové technologie ke komunikaci. Emocionální podpora je rozhodně v mezilidských vztazích velmi důležitá. A různé digitální platformy v dnešním globalizovaném světě pomáhají udržovat zásadní blízké vztahy. Zároveň oceňuji, že jsou zmíněny i konkrétní stinné stránky. Ačkoli mi to často přijde spíše jako role lidského faktoru. Nakonec je ale skvělé vidět, že moderní technologie mohou mít tak pozitivní vliv na často složitý život migrantů.
To se mi líbíTo se mi líbí