Digitální prostor se stále více stává ústředním místem pro sebepropagaci jak pro uchazeče o zaměstnání, tak pro zaměstnané. Nejoblíbenější online platformou pro tyto účely je profesní síť LinkedIn, která má v současnosti kolem 830 milionů uživatelů po celém světě. I tato sociální síť vede své uživatele k tomu, aby předkládali světu své nejlepší „já“, prezentovali se úspěchy a působili jako nadšení, optimističtí a sebevědomí pracovníci. V posledních letech si však profesorka médií a komunikace Shani Orgad z London School of Economics (LSE) začala všímat nového trendu. Uživatelé LinkedInu začali stále častěji přidávat také příspěvky, ve kterých ukazují svá selhání, zranitelnosti, nemoci a další složité situace, které jsou v rozporu s většinovou podobou příspěvků na LinkedInu. Tento trend se podle ní projevuje od doby pandemie Covid-19. „Šéfredaktor LinkedIn Dan Roth tvrdí, že od začátku pandemie Covid-19 „uživatelé stále častěji odbočují k osobním úvahám, zvažují, co chtějí dělat, zda pracují na správných věcech, jak se vyrovnávají s tlakem práce a života“, přičemž hashtagy týkající se duševního zdraví rostou „exponenciálně“[1]
Shani Orgad, která se na LSE zabývá genderem, feminismem, nerovností, současnou kulturou a mediální reprezentací utrpení, migrace a globalizace, dává tuto novou skutečnost do kontrastu s tím, jak je pracovní kultura obecně utvářena s důrazem na výkon, budování vlastní značky a její neustálé pěstování.
Rozhodla se proto projevy zranitelnosti na profesní sociální síti LinkedIn zkoumat na 40 příspěvcích, které posbírala mezi červnem 2021 a červnem 2023. Šlo o příspěvky 35 žen a 5 mužů, které obsahovaly osobní zpověď či příběh, který mluvil o zranitelném chování či selhání. Tyto příspěvky následně rozdělila do třech kategorií.
1) Triumf nad tragédií
V prvním typu příspěvků, které Orgad nazývá Triumf nad tragédií, se objevuje motiv překonání složitého období, které končí triumfem nad nepříjemnou či bolestivou situací. Takových příspěvků byla přibližně třetina (12 ze 40). Typickým příkladem takových postů jsou příběhy studentů, kteří prošli v průběhu studia těžkostmi, nad výzvami zvítězili a vyšli z nich posíleni. „Zranitelnost je zde oslavována, dokud je dočasná, tedy dokud subjekt nakonec překoná zranitelnou „fázi“ a stane se sebevědomým, sebe milujícím, odolným, idealizovaným profesionálním subjektem, ztělesněným fotografiemi.“[2]
Příspěvky mají často motivační charakter, nabádají ostatní uživatele, aby se svých cílů drželi a nepřestali na nich pracovat. Orgad si u tohoto typu příspěvků všímá, že jsou podobné těm, které přidávají celebrity na jiné sociální sítě, například Instagram.
2) Zlom
Druhý typ příspěvků, které Orgad nazývá Zlom (Snap) má podle ní vážnější vyznění. Zatímco posty z předchozí kategorie ukazují prohry, které se staly v minulosti, tato kategorie příspěvků ukazuje problémy, které jsou přítomné. Takových příspěvků byla ve studii téměř polovina (19 ze 40) přičemž převážnou většinu vytvořily ženy, jen jeden příspěvek patřil muži. Nejčastějším motivem v nich byla situace, kdy uživatel již nemůže dál snášet urputné pracovní tempo, dojde ke zlomu a zhroutí se. Jedna z uživatelek například popisovala, že ji přílišný tlak na výkon a ignorování vlastních potřeb dohnal až k práci z nemocničního lůžka a úplnému zhroucení. Tyto příspěvky kromě závažnějšího obsahu přinášejí také expresivnější jazyk, jak si všímá Orgad. „V mnoha těchto příspěvcích je patrný pocit podráždění; jazyk je méně nuancovaný, přímější, drsnější – někdy až hrubý – ve srovnání s většinou hladkého, uvážlivého, uhlazeného jazyka na síti LinkedIn.“[3] Vizuální stránka takových postů je často tvořena fotografiemi plačících zaměstnanců (7 z 19 příspěvků) a nebo fotografiemi z nemocničních pokojů, lidí napojenými na přístroje či v nemocničních pláštích (12 z 19 příspěvků.) Závěry těchto příspěvků a řešení, která jsou v nich nabízena, se obrací k jednotlivcům. Nabádají je, aby si utvořili čas na sebe, pracovali na lepším zvládání stresu a dovedli v pravou chvíli říci ne.
3) Podvratný komentář k sebeprezentaci.
Posledním typem příspěvků, kterým se Orgad ve studii zabývá, jsou Podvratné komentáře k sebeprezentaci. Těch se ve studii objevila necelá čtvrtina (9 ze 40 příspěvků). Poukazují na odvrácenou stránku neustálé snahy vypadat dokonale a chlubit se svými úspěchy. „Někteří uživatelé zveřejňují typickou sebepropagační fotografii, na níž se usmívají, v kontrastu s textem, který poukazuje na to, co obrázek skrývá,“[4] uvádí Orgad a dodává: „Například na fotografii usmívající se profesionálky je napsáno: „za tímto úsměvem se skrývá vážné trauma“ a plakát dále hovoří o tom, jak po léta v práci maskovala svou bolest a boj sama se sebou a nabádala ostatní, aby se vyvarovali jejích chyb a vyhledali pomoc.“[5] V příspěvcích se objevuje, podobně jako u kategorie Snap kontrast mezi dokonalými fotografiemi a velmi expresivními popisky, které vybočují z uhlazeného tónu sítě LinkedIn. „Několik příspěvků například začíná hyperbolickými frázemi typu: „Je mi opravdovou ctí a pokorou oznámit, že …. “ nebo „Jsem naprosto nadšený, že se mohu podělit o zprávu, že …“, ale po nich nenásleduje (očekávané) oznámení o profesním úspěchu, nýbrž skutečnost, že autor příspěvku je nyní bez práce, byl propuštěn nebo mu byla zamítnuta žádost o zaměstnání…“[6] Autorka si ve své studii všímá toho, že většina příspěvků obrací řešení nepříjemných situací opět na samotné autory – samostatné jedince, místo aby se zaměřila na oslovování zaměstnavatelů či případně vlád, byť několik takových příspěvků bylo také ve studii obsaženo. Tento fakt dává do souvislosti s tím, že ačkoli jsou uživatelé v poslední době na této profesní síti otevřenější, nechtějí si zavírat dveře u budoucích zaměstnavatelů tím, že budou veřejně sdělovat své politické postoje.
Na závěr se Orgad zabývá tím, k čemu větší důraz na prezentaci zranitelných stránek na profesní síti LinkedIn vede. Na jednu stranu podle ní dochází ke zveřejňování příspěvků s těmito tématy zcela záměrně. Tyto posty, které z obvyklého diskurzu profesní sociální sítě vybočují, generují vyšší interakce dalších uživatelů a algoritmus tyto hojně lajkované a sdílené příspěvky činí více viditelnými. „Například jeden z „Snap“ příspěvků ve vzorku od členky, která zveřejnila selfie, na níž pláče, s popiskem o úzkosti a problémech spojených s nejistým zaměstnáním, získal více než 2,7 milionu zobrazení. Jeho autorka uvedla, že rozhodnutí „být zranitelný v příspěvku“ vedlo k obchodním příležitostem a mnoha novým kontaktům a sledujícím.“[7]
Podle Orgad mohou na druhou stranu podobné příspěvky, které ukazují i citlivější stránku pracovníků, pomoci narušit tlak na dokonalost a neustálou nadšenost do práce. Tyto příspěvky, podle Orgad, připomínají stavy a zkušenosti pracovníků, které jsou v zaměstnání do značné míry tabu, ale zaměstnance významně ovlivňují, a to včetně takových událostí jakými jsou potraty, domácí násilí, smutek a deprese. Zároveň se tyto posty vzpírají kultu hyperproduktivity a neustálé sebepropagace, která musí být konstantní, aby uspokojila algoritmus této sociální sítě. Orgad se pak na závěr zamýšlí nad tím, co si skutečně nechávají uživatelé na profesní sociální síti pro sebe, a které projevy zranitelnosti nejsou na podobných platformách povoleny, protože by na ostatní uživatele již působily příliš rušivě.
[1] Orgad, S. (2024). Posting vulnerability on LinkedIn. New Media & Society, 0(0). s. 2 https://doi.org/10.1177/14614448241243094
[2] Tamtéž, s. 9
[3] Tamtéž, s. 11
[4] Tamtéž, s. 12
[5] Tamtéž.
[6] Tamtéž, s. 13
[7] Tamtéž, s. 14
Ta naše platforma 
Shrnutí článku je pro mě velmi zajímavé, neboť jsem o tomto trendu do dnešního dne neslyšela. Vnímám platformu LinkedIn jako prostor pro sdílení jen toho nejlepšího o uživatelích v rámci jejich kariérních profilů. Tyto profily za mě do určité míry zahrnují až falešné sebereprezentování, kdy se většina lidí snaží působit jako výkonní a ctižádostiví s pokud možno co nejvíce zkušenostmi. Upřímně nevím jaký názor si na tento trend udělat a napadá mě, do jaké míry jsou příspěvky tohoto typu autentické a zda nemůže být platforma tímto způsobem použita k pošpinění zaměstnavatelů. Na ně se (i když možná nepřímo) může těmito příspěvky vrhat špatné světlo, a to pokud například přispěvatelé hovoří o velkém pracovním tlaku, který zažívají na své pozici. Osobně by na mě pravděpodobně tyto příspěvky moc dobře nepůsobily, a to včetně příspěvků 1. typy – triumfu nad tragédií. V současnosti nemám pocit, že tato sdílení na platformu patří. Jsem tedy zvědavá, zda se s nimi na LinkedInu budeme v budoucnu setkávat častěji. Pokud se ale bude jednat o upřímné výpovědi, které pozitivně zaujmou, nebo v dobrém inspirují další osoby, nemohu však říci, že by neměly být sdíleny, ať už je to kdekoliv.
To se mi líbíTo se mi líbí
Děkuji za zajímavý článek, který předkládá zajímavý pohled na nový fenomén zranitelnosti na profesní sociální síti LinkedIn. Tento fenomén je pro mne zcela neznámý a ani nevím, jestli jsem se s ním setkala, když se ohlédnu zpět. Když uživatelé zveřejňují příspěvky o svých osobních zápasech a selháních, mohou tím přitahovat pozornost a empatii ostatních, což může vést k vyššímu počtu lajků, sdílení a komentářů. Na druhou stranu to může vynést napovrch i jisté debaty ohledně tlaku a celkově i o nějaké mentální pohodě/nepohodě lidí. Musím říct, že nemám vyhraněný názor a vlastně pořád tápu v tom, co si o tom myslet. Řekla bych, že si nejsem úplně jistá, zda takovéto příspěvky patří zrovna na LinkedIn. Možná mi více sedí k Facebooku. Je rozhodně k zamyšlení, jestli když je příspěvek „až moc přitažený za vlasy“ (pozitivní/negativní), tak jestli to tomu danému člověku nemůže spíše uškodit (třeba u budoucího zaměstnavatele). Asi hodně záleží na koncentraci takových příspěvků. Ale řekla bych, že zde také platí to, že by každý měl být opatrný na to, co a jak přidává na sítě.
To se mi líbíTo se mi líbí
Téma mě zaujalo, osobně se na síti LinkedIn příliš nepohybuji, takže jsem trend nezaznamenala. Popisované jevy jsou zajímavé. Samotná studie mě ovšem v několika aspektech překvapila, například úplně nerozumím tomu, proč při zmíněných statistikách, kdy LinkedIn používají stovky milionů lidí a autorka studie mluví o výrazně rostoucím trendu, pracuje výzkum jen se 40 vybranými příspěvky za několik měsíců. Napadá mě, jakým způsobem probíhal výběr výzkumného vzorku? A proč tvoří většinové zastoupení ženy? Škoda, že tohle není více vysvětleno. Triumf nad tragédií je za mě dost specifický typ příspěvků, jak je ostatně následně v postu poukázáno, věnují se problémům v minulosti, překonaným, možná i zpětně zkresleným pamětí uživatelů, či pokusem o vykonstruování působivého příspěvku. Pozoruhodné je za mě také to, že kategorie Zlom pracuje pouze se dvěma typy příspěvků, kdy se autoři příspěvků fotí plačící či v nemocnici. Vyvstává také otázka autentičnosti zkoumaných příspěvků. Ve studii je zmíněna potřeba zvýšit dosah ale autor postu nezmiňuje, že by se tím výzkumnice zabývala nějak hlouběji. Ocenila bych, pokud výzkumnice ve své studii zmínila nedostatky svého výzkumu, kdyby je autor alespoň stručně popsal, jelikož pro mě osobně výzkum vyvolává hned několik výše popsaných otázek.
To se mi líbíTo se mi líbí
Není se čemu divit. Vlna autenticity se nejprve přehnala přes Instagram a teď válcuje i profesionální LinkedIn. Na sociálních sítích považuji z podstaty věci úplnou autenticitu za nemožnou – vždy vystavujeme pouze to, co chceme, aby bylo vidět. Autenticita je v tomto kontextu spíše strategií, jak se lépe propojit se svými sledujícími a docílit toho, aby se s vámi lépe identifikovali. Jako uživatel ale autenticitu vítám. Oproti přehnaně stylizovaným příspěvkům (vizuálně na Instagramu, profesně na LinkedInu) jsou autentické příspěvky lidštější, zajímavější a alespoň trochu boří iluzi o dokonalosti ostatních lidí a související pocity vlastní nedostatečnosti.
To se mi líbíTo se mi líbí