Autoři odborného článku The social media political participation model: A goal systems theory perspective jsou odborníci v oblasti komunikačních věd. Doktor Johannes Knoll působí na Katedře komunikace na Vídeňské univerzitě v Rakousku, kde se specializuje na politickou komunikaci a vliv sociálních médií. Profesor Jörg Matthes v současnosti zastává funkci vedoucího Katedry komunikace na Vídeňské univerzitě a je významnou postavou v oboru psychologie médií a politické komunikace. Raffael Heiss se věnuje doktorskému studiu na téže univerzitě a zaměřuje se na vztah mezi sociálními médii a politickou participací. Jejich odborné znalosti jsou základem pro analýzu a pochopení emocionálních faktorů politické participace na sociálních médiích, kterými se článek zabývá.
Sociální média a vztah k politické participaci
Studie naznačují, že sociální média mohou podporovat politickou participaci, ale nedostatečně se teoretizují psychologické procesy, které tento vztah podporují. Tento článek se snaží tento nedostatek vyřešit navržením modelu politické participace na sociálních médiích. Model specifikuje soubor vzájemně propojených procesů z perspektivy teorie systémů cílů, které musí být realizovány, aby používání sociálních médií ovlivňovalo politickou participaci. Článek rovněž diskutuje klíčové podmínky a nabízí poznatky ohledně podpory politické participace. Jsou popsány metody testování modelu pomocí průzkumů a experimentů a jsou diskutovány důsledky pro budoucí výzkum.
Přístup k sociálním médiím a politické participaci je ovlivněn demografickými a předpokládanými faktory, které určují, zda uživatelé aktivně vyhledávají politické informace. I když jsou uživatelé vystaveni politickému obsahu, nemusí se nutně zapojovat do politické participace. Práce se zaměřuje na složité psychologické procesy, které určují, jak sociální média ovlivňují politickou participaci a jak můžeme podnítit různé formy politické angažovanosti. Tento multidisciplinární přístup umožňuje lépe porozumět dynamice politické participace ve světě sociálních médií.
Vyjadřování politické participace v online světě
Participačních aktivit v politice může být mnoho. Autoři se zabývají rozdílem mezi angažovaností v online a off-line světě a určují, které typy participace jsou náročné a které nikoli v těchto dvou odlišných světech. Mezi jednoduché aktivity, které lze provozovat v reálném světě patří například prezentace různých symbolů, například nošení odznáčků, vylepování samolepek či plakátů. Stejně tam se spadá podepsání petice na ulici nebo vyzývání ostatních k tomu, aby přišli k volbám. Náročná politická participace, kterou někteří provozují v reálném světě, je například docházení na politické schůzky, účast na politicky motivovaných demonstracích, navázání kontaktu s politickým kandidátem či práce pro stranu nebo kandidáta. Jednoduché politické participace se může účastnit skoro každý. Počítá se reagování na příspěvky politických subjektů, sdílení politických obsahů, zveřejňování komentářů vůči politickým záležitostem, podepsání online petice nebo napsání e-mailu. Existují ale i složitější aktivity v online prostředí. Například psaní politicky angažovaného blogu, aktivní zapojení do online diskuzí na různá politická témata či vytvoření politické skupiny na sociálních sítích.
Cíle výzkumu
Navrhovaný model politické participace na sociálních médiích se snaží předpovědět pod jakými podmínkami expozice sociálním médiím podporuje politickou participaci. Jelikož účinky využívání sociálních médií mohou záviset na řadě různých podmínek, formulují autoři pět základních cílů. Prvním cílem je rozdělení komunikačního procesu do čtyř po sobě jdoucích fází: zaprvé, používání médií je ovlivněno existujícími motivy (před expozicí). Zadruhé, uživatelé se musí dostat do kontaktu s nějakým obsahem médií (expozice). Tento druhý cíl je klíčový, protože ignorování buď záměrné nebo náhodné expozice vede k nedokonalému porozumění sociálním médiím. Ve skutečnosti je jednou z hlavních výhod sociálních médií to, že občané se mohou dostat do kontaktu s politickými informacemi prostřednictvím svých sítí, aniž by je záměrně vyhledávali. Náhodná expozice je klíčovou cestou k porozumění, proč mohou sociální média podněcovat politickou participaci mimo expozici klasických masových médií. Ta jsou obecně používána záměrněji než sociální média. Třetím cílem je diferencovat vyšší úsilí od nižšího úsilí politické participace, protože úsilí spojené s politickou participací v dané behaviorální situaci je klíčové pro efekt sociálních médií. Nakonec, model musí být schopen předpovědět jak krátkodobé, tak dlouhodobé účinky vystavení sociálním médiím. Pro dosažení těchto cílů se autoři zaměřují na zkoumání složitých interakcí mezi uživateli a sociálními médii a na identifikaci klíčových faktorů ovlivňujících politickou participaci v digitálním věku.
Důkazy podporující model
Jakékoli teoretické konstrukty musí být měřitelné a musí je jít otestovat, aby se případně ukázalo, že nejsou pravdivé. Autoři tvrdí, že model formovali pouze s ohledem na sociální média, což jim ve výsledku umožňuje formovat poměrně přesné hypotézy. A to aniž by museli zahrnout mnoho vedlejších podmínek, které by mohly ztížit testování modelu. Autoři doporučují otestovat jednotlivé návrhy pomocí experimentu, případně panelového šetření. Přiklání se ale k experimentu, kterého podobné studie příliš nevyužívají, a to ačkoli by mohl být přínosný. K expozici nabízí dvě cesty. První je prozkoumání manipulace s motivací sledování uživatelů, u kterých by byla zaznamenávána jejich kliknutí na sociálních médiích. Druhá cesta vede skrze shromažďování charakteristik uživatele, například míru mediální gramotnosti. Oba způsoby by šli následně v experimentu ověřit. Účinky lze hodnotit buď protokolováním online aktivit uživatele či předkládáním příležitostí se politicky angažovat v reálném světě.
Autoři netvrdí, že existuje přímé spojení mezi jejich modelem a politickou participací. Říkají, že jejich teoretický model je potřeba ověřit. A k tomu je ještě zapotřebí udělat mnoho kroků. Případný experiment je do budoucna především předmětem diskuze. Bylo by totiž zapotřebí splnit mnoho vstupních podmínek. Politický obsah by musel být důkladně zpracován a uživatelé by mu museli být náhodně i cíleně vystavováni. I tak je ale nutné si uvědomit, že za určitých podmínek by mohlo být dosaženo velmi podobných výsledků. Přínos modelu tedy spočívá hlavně v popisu hlavních procesů, které se týkají vztahu politické participace a sociálních médií.
Přínos modelu
Autoři připouští, že podobných modelů již existuje několik. Jsou ale příliš složité, lehce falzifikovatelné či se prostě nezaměřují na psychologické procesy. A právě ty mohou vysvětlit výsledky participace. Mysleme však na to, že stejný výsledek můžeme vysvětlit různými teoriemi. Náhodné vystavení a jednoznačná motivace vyjádření je ale charakteristickým motivem politické participace ve spojení se sociálními médii. Náhodné vystavení je sice pro mezilidskou komunikaci klasickým rysem, zde ale navíc závisí na vlastnostech sítě, které následně určují dopad politického obsahu. Sociální média se zásadně liší od tradičních médií. Jakákoli politická angažovanost na nich je zaznamenána a následně se promítá do budoucího informačního prostředí jedince. V online prostředí pak narážíme na určité limity. Žádný vysvětlující model není totiž schopen pojmout veškeré okolní podmínky.
Většina studií, které byly zveřejněny před tímto článkem, považuje online politickou participaci za aktivitu, která vyžaduje podstatně méně úsilí, než aktivita podobného zaměření provedená off-line. To může být ovlivněno tím, že jedinec se zpočátku zpravidla politicky angažuje nejprve online formou. Následně je do budoucna sítěmi ovlivněn a člověk se může v budoucnu více politicky angažovat. Není to však automatický proces.
Výsledky a důležitá role emocí
Emoční faktory hrají klíčovou roli v politické participaci na sociálních médiích a mají značný vliv na chování uživatelů i politických aktérů. Pozitivní emoce nás mohou motivovat k pozitivnímu hodnocení, negativní emoce naopak k negativnímu. Stejně tak emoce ovlivňují motivace zapojit se do politicky motivovaných aktivit. Porozumění tomuto fenoménu je nezbytné pro účinné angažování se v politickém dialogu a formování politických preferencí. Závěrečná úvaha nás vyzývá k další diskusi a výzkumu této problematiky s cílem lépe porozumět jejím důsledkům a možnostem. Je zřejmé, že emoce nejsou pouze pasivní reakcí, ale mohou být aktivně využívány k formování politických názorů a podněcování politické participace.
Autor: Michael Rejman
Zdroj: Knoll, J., Matthes, J., & Heiss, R. (2018). The social media political participation model: A goal systems theory perspective. Convergence, 26(1), 135-156. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/1354856517750366
Ta naše platforma 
Děkuji za zajímavý článek, který se zaměřoval na velmi aktuální téma. Online politická participace je důležitým tématem. Sociální média tak nemusí být pouze místem pro zábavu, ale také místem k politické diskusi. V současné době jsou sociální média hodně oblíbená u mladých lidí, se kterými se pojí menší skepse ohledně jejich off-line politické participace. Ta však bývá nahrazována nadějí v podobě digitální politické participace jakožto nového způsobu politické participace. Politická participace se proměňuje neustále, dříve se za projevy politické participace považovala pouze účast ve volbách, pak se začaly přidávat i další projevy, například účast na demonstraci. Projevy politické participace se proměňují, proto je potřebné, abychom tyto nové podoby participace zkoumali a nenahlíželo se na ně jako na méněcenné.
V článku oceňuji to, že jsem si nikde nemusela dohledávat, co spadá pod online politickou participaci. Autor nám to ukázal na konkrétních příkladech. Což mi pomohlo v orientaci. Autor také rozčlenil článek do několika podkapitol, což opět pomohlo v snazší orientaci a k lepšímu porozumění.
To se mi líbíTo se mi líbí