Vliv nových médií na obraz těla a nákupní chování mladých žen: Analýza Generace Z ve světle kosmetického průmyslu

Nová média hrají klíčovou roli na vnímání vlastního těla a nákupní chování mladých žen. Studie, kterou provedli autoři Nisreen Ameen, Jun‐Hwa Cheah a Satish Kumar na vzorku složeném z více než 200 dobrovolnic generace Z zkoumá, jak kosmetické značky mohou využít technologických inovací, jako je rozšířená realita, chatboti a sociální média, aby posílili pozitivní obraz těla a zlepšili tak i nákupní chování mladých spotřebitelek. Ačkoliv jsou čtenáři spíše zvyklí číst o novodobém pojetí kultury spíše v negativní konotaci, v tomto případě je tomu jinak. Podobné studie mohou v budoucnu přispět k vytváření inovativních a etických strategií v kosmetickém průmyslu.

Studie se zaměřuje na analýzu vlivu nových médií na sebehodnocení obrazu těla mladých žen. Autoři zkoumají, jaké role hrají technologické inovace a sociální média ve formování obrazu vlastního těla a jak to ovlivňuje jejich nákupní chování. Studie byla provedena na vzorku složeném z 200 dobrovolnic generace Z. Tyto ženy byly náhodně vybrány mezi účastnicemi jejich výzkumné laboratoře. Z tohoto celkového vzorku bylo 100 účastnic vystaveno scénáři s virtuální asistentkou a dalších 100 účastnic bylo vystaveno scénáři s virtuálním kamarádem. Takto rozdělený vzorek umožnil autorům porovnat jednotlivé reakce na různé typy podpory chatbotů.

Výzkumný model k provedeným studiím

Jedna z otázek, kterou autoři použili, se týkala vnímání virtuálního asistenta – u druhé skupiny kamaráda. Účastnice byly vyzvány, aby vybraly odpověď, která by správně identifikovala typ komunikace, který jim byl přiřazen, například: „Byl vám prezentován virtuální asistent nebo virtuální kamarád?“. Další otázkou, kterou autoři svým respondentkám kladli, bylo hodnocení typu chatbota podle vybraných kritérií, jako je přívětivost, užitečnost a příjemnost interakce. Výsledky manipulační kontroly prokázaly významné rozdíly mezi podmínkami s virtuálním asistentem a virtuálním kamarádem, což potvrdilo úspěšnost manipulace.

Rozdíly mezi virtuálním asistentem a virtuálním kamarádem

Jako součást experimentu byly účastnice po 30 sekundách vystaveny krátkému textovému úryvku a následně byly požádány o vyplnění dotazníků. Kromě toho byly do sběru dat zahrnuty také nové kontrolní proměnné, jako je emocionální pouto ke značce, reputace značky a povědomí o značce, s využitím příslušných dotazníkových položek převzatých z předchozích studií, které již autoři v minulosti prováděli.

Autoři analyzovali data za použití techniky Partial Least Squares Structural Equation Modeling (PLS-SEM), který slouží k vyhodnocení měřícího modelu a strukturálního modelu. Všechny položky v měřicím modelu dosáhly vnějších zátěžových hodnot nad prahovou hodnotou 0,70 a výsledky analýzy pak ukázaly uspokojivé hodnoty CA, CR, AVE a HTMT pro obě podskupiny dat.

Kosmetické značky mohou podpořit pozitivní vnímání těla a zvýšit sebevědomí mladých dívek

Nisreen Ameen, Jun‐Hwa Cheah a Satish Kumar svým výzkumem naznačují, že vhodné využití technologií a sociálních médií může posílit sebevědomí a podpořit zdravé nákupní chování. Dále rozebírají strategie, které mohou kosmetické značky použít ve prospěch svých zákaznic. Zároveň upozorňují na výzvy spojené s etickým využitím sociálních médií a technologických inovací. Podle nich je potřeba se zamyslet nad tím, jak efektivně integrovat nová média do marketingových strategií tak, aby byly nejen účinné, ale zároveň eticky odpovědné.

Jednou z doporučených strategií je spolupráce kosmetických firem s IT firmami, která by pomohla dalšímu vylepšení technologických inovací. Autoři navrhují například využití rozšířené reality, která by se dala použít v kosmetických aplikacích. Tato inovace může pomoci lepší percepci v reálném čase a přesnějšímu zobrazení funkcí pro uživatele.

Dále autoři kosmetickým značkám doporučují, aby si pečlivě vypracovali strategie pro efektivní integraci sociálních médií při komunikaci s mladými ženami. Důraz kladou na spolupráci s důvěryhodnými influencery na sociálních médiích, kteří přirozeně oslovují cílovou skupinu.

Potvrzení hypotéz v oblasti sebevědomí a důvěryhodnosti influencerů na cílovou skupinu

Význam etického využívání nových médií

Vzhledem k tomu, že sociální média hrají významnou roli v životě mladých lidí, autoři poukazují na důležitost zajištění důvěryhodnosti a autenticity obsahu, který mladé ženy na sociálních médiích konzumují. Existuje riziko, že neautentické obsahy nebo nereálné standardy krásy mohou negativně ovlivnit sebevědomí a vnímání těla mladých žen. Zejména, pokud vezmeme v úvahu, že se dnes na sociálních sítích běžně obsah monetizuje a influenceři pomocí tzv. „spolupráce“ se značkou nemusí doporučovat to, čemu sami věří, nebo je eticky správné. Tomuto tématu se věnuje například Crystal Abidin, autorka knihy Internet Celebrity: Understanding Fame Online, kde rozebírá měnící se online a mainstreamovou kulturu, ve které internetové celebrity dokázaly získat nejen slávu, ale i kariéru na plný úvazek.

V souvislosti s etickými otázkami autoři dále zdůrazňují nutnost vyváženého využívání technologií tak, aby se zamezilo případnému negativnímu dopadu na duševní zdraví mladých žen. Přehnaná exkurze do virtuální reality nebo nadměrné používání sociálních médií může mít negativní dopad na sebevědomí a psychické zdraví jedinců.

Budoucnost kosmetického průmyslu v digitálním věku

Ameen, Cheah a Kumar diskutují o vztahu nových médii a psychického zdraví mladých žen. Svými závěry podporují potenciál nových médií k podpoře pozitivního obrazu těla a zdravého nákupního chování, ale zároveň zdůrazňují potřebu etického a odpovědného přístupu k jejich využívání. Autoři také navrhují možné směry dalšího výzkumu v této oblasti a diskutují o potenciálních omezeních a rizicích spojených s nadměrným využíváním nových médií.

Výzkum potvrdil správnost většiny autory navržených hypotéz (H1 až H7c), které se týkaly vlivu různých faktorů, jako je důvěra v sociální média, závislost na sociálních médiích, vnímání těla, sebehodnocení a nákupního chování mladých žen Generace Z. Tato potvrzení hypotéz naznačují, že technologické inovace a sociální média mají významný vliv na chování a psychické stav mladých žen.

Tento výzkum přináší cenné poznatky pro budoucí strategie kosmetických značek a zároveň zdůrazňuje potřebu pokročilých, etických a udržitelných přístupů k využívání nových médií ve prospěch spotřebitelů. Autoři také navrhují další směry výzkumu a diskutují o potenciálních dopadech nových médií na společnost a jednotlivce.

Zdroj: AMEEN, Nisreen; CHEAH, Jun‐hwa a KUMAR, Satish. It’s all part of the customer journey: The impact of augmented reality, chatbots, and social media on the body image and self‐esteem of Generation Z female consumers. Online. Psychology & marketing. 2022, roč. 39, č. 11, s. 2110-2129. ISSN 0742-6046. Dostupné z: https://doi.org/10.1002/mar.21715. [cit. 2024-05-03].

ABIDIN, Crystal. Internet Celebrity: Understanding Fame Online. Emerald, 2018. ISBN 9781787560796.

Model politické participace na sociálních médiích: Pohled z hlediska teorie systémů cílů

Fotografie od Pixabay na Pexels.com

Autoři odborného článku The social media political participation model: A goal systems theory perspective jsou odborníci v oblasti komunikačních věd. Doktor Johannes Knoll působí na Katedře komunikace na Vídeňské univerzitě v Rakousku, kde se specializuje na politickou komunikaci a vliv sociálních médií. Profesor Jörg Matthes v současnosti zastává funkci vedoucího Katedry komunikace na Vídeňské univerzitě a je významnou postavou v oboru psychologie médií a politické komunikace. Raffael Heiss se věnuje doktorskému studiu na téže univerzitě a zaměřuje se na vztah mezi sociálními médii a politickou participací. Jejich odborné znalosti jsou základem pro analýzu a pochopení emocionálních faktorů politické participace na sociálních médiích, kterými se článek zabývá.

Sociální média a vztah k politické participaci

Studie naznačují, že sociální média mohou podporovat politickou participaci, ale nedostatečně se teoretizují psychologické procesy, které tento vztah podporují. Tento článek se snaží tento nedostatek vyřešit navržením modelu politické participace na sociálních médiích. Model specifikuje soubor vzájemně propojených procesů z perspektivy teorie systémů cílů, které musí být realizovány, aby používání sociálních médií ovlivňovalo politickou participaci. Článek rovněž diskutuje klíčové podmínky a nabízí poznatky ohledně podpory politické participace. Jsou popsány metody testování modelu pomocí průzkumů a experimentů a jsou diskutovány důsledky pro budoucí výzkum.

Přístup k sociálním médiím a politické participaci je ovlivněn demografickými a předpokládanými faktory, které určují, zda uživatelé aktivně vyhledávají politické informace. I když jsou uživatelé vystaveni politickému obsahu, nemusí se nutně zapojovat do politické participace. Práce se zaměřuje na složité psychologické procesy, které určují, jak sociální média ovlivňují politickou participaci a jak můžeme podnítit různé formy politické angažovanosti. Tento multidisciplinární přístup umožňuje lépe porozumět dynamice politické participace ve světě sociálních médií.

Vyjadřování politické participace v online světě

Participačních aktivit v politice může být mnoho. Autoři se zabývají rozdílem mezi angažovaností v online a off-line světě a určují, které typy participace jsou náročné a které nikoli v těchto dvou odlišných světech. Mezi jednoduché aktivity, které lze provozovat v reálném světě patří například prezentace různých symbolů, například nošení odznáčků, vylepování samolepek či plakátů. Stejně tam se spadá podepsání petice na ulici nebo vyzývání ostatních k tomu, aby přišli k volbám. Náročná politická participace, kterou někteří provozují v reálném světě, je například docházení na politické schůzky, účast na politicky motivovaných demonstracích, navázání kontaktu s politickým kandidátem či práce pro stranu nebo kandidáta. Jednoduché politické participace se může účastnit skoro každý. Počítá se reagování na příspěvky politických subjektů, sdílení politických obsahů, zveřejňování komentářů vůči politickým záležitostem, podepsání online petice nebo napsání e-mailu. Existují ale i složitější aktivity v online prostředí. Například psaní politicky angažovaného blogu, aktivní zapojení do online diskuzí na různá politická témata či vytvoření politické skupiny na sociálních sítích.

Fotografie od fauxels na Pexels.com

Cíle výzkumu

Navrhovaný model politické participace na sociálních médiích se snaží předpovědět pod jakými podmínkami expozice sociálním médiím podporuje politickou participaci. Jelikož účinky využívání sociálních médií mohou záviset na řadě různých podmínek, formulují autoři pět základních cílů. Prvním cílem je rozdělení komunikačního procesu do čtyř po sobě jdoucích fází: zaprvé, používání médií je ovlivněno existujícími motivy (před expozicí). Zadruhé, uživatelé se musí dostat do kontaktu s nějakým obsahem médií (expozice). Tento druhý cíl je klíčový, protože ignorování buď záměrné nebo náhodné expozice vede k nedokonalému porozumění sociálním médiím. Ve skutečnosti je jednou z hlavních výhod sociálních médií to, že občané se mohou dostat do kontaktu s politickými informacemi prostřednictvím svých sítí, aniž by je záměrně vyhledávali. Náhodná expozice je klíčovou cestou k porozumění, proč mohou sociální média podněcovat politickou participaci mimo expozici klasických masových médií. Ta jsou obecně používána záměrněji než sociální média. Třetím cílem je diferencovat vyšší úsilí od nižšího úsilí politické participace, protože úsilí spojené s politickou participací v dané behaviorální situaci je klíčové pro efekt sociálních médií. Nakonec, model musí být schopen předpovědět jak krátkodobé, tak dlouhodobé účinky vystavení sociálním médiím. Pro dosažení těchto cílů se autoři zaměřují na zkoumání složitých interakcí mezi uživateli a sociálními médii a na identifikaci klíčových faktorů ovlivňujících politickou participaci v digitálním věku.

Důkazy podporující model

Jakékoli teoretické konstrukty musí být měřitelné a musí je jít otestovat, aby se případně ukázalo, že nejsou pravdivé. Autoři tvrdí, že model formovali pouze s ohledem na sociální média, což jim ve výsledku umožňuje formovat poměrně přesné hypotézy. A to aniž by museli zahrnout mnoho vedlejších podmínek, které by mohly ztížit testování modelu. Autoři doporučují otestovat jednotlivé návrhy pomocí experimentu, případně panelového šetření. Přiklání se ale k experimentu, kterého podobné studie příliš nevyužívají, a to ačkoli by mohl být přínosný. K expozici nabízí dvě cesty. První je prozkoumání manipulace s motivací sledování uživatelů, u kterých by byla zaznamenávána jejich kliknutí na sociálních médiích. Druhá cesta vede skrze shromažďování charakteristik uživatele, například míru mediální gramotnosti. Oba způsoby by šli následně v experimentu ověřit. Účinky lze hodnotit buď protokolováním online aktivit uživatele či předkládáním příležitostí se politicky angažovat v reálném světě.

Autoři netvrdí, že existuje přímé spojení mezi jejich modelem a politickou participací. Říkají, že jejich teoretický model je potřeba ověřit. A k tomu je ještě zapotřebí udělat mnoho kroků. Případný experiment je do budoucna především předmětem diskuze. Bylo by totiž zapotřebí splnit mnoho vstupních podmínek. Politický obsah by musel být důkladně zpracován a uživatelé by mu museli být náhodně i cíleně vystavováni. I tak je ale nutné si uvědomit, že za určitých podmínek by mohlo být dosaženo velmi podobných výsledků. Přínos modelu tedy spočívá hlavně v popisu hlavních procesů, které se týkají vztahu politické participace a sociálních médií.

Přínos modelu

Autoři připouští, že podobných modelů již existuje několik. Jsou ale příliš složité, lehce falzifikovatelné či se prostě nezaměřují na psychologické procesy. A právě ty mohou vysvětlit výsledky participace. Mysleme však na to, že stejný výsledek můžeme vysvětlit různými teoriemi. Náhodné vystavení a jednoznačná motivace vyjádření je ale charakteristickým motivem politické participace ve spojení se sociálními médii. Náhodné vystavení je sice pro mezilidskou komunikaci klasickým rysem, zde ale navíc závisí na vlastnostech sítě, které následně určují dopad politického obsahu. Sociální média se zásadně liší od tradičních médií. Jakákoli politická angažovanost na nich je zaznamenána a následně se promítá do budoucího informačního prostředí jedince. V online prostředí pak narážíme na určité limity. Žádný vysvětlující model není totiž schopen pojmout veškeré okolní podmínky.

Většina studií, které byly zveřejněny před tímto článkem, považuje online politickou participaci za aktivitu, která vyžaduje podstatně méně úsilí, než aktivita podobného zaměření provedená off-line. To může být ovlivněno tím, že jedinec se zpočátku zpravidla politicky angažuje nejprve online formou. Následně je do budoucna sítěmi ovlivněn a člověk se může v budoucnu více politicky angažovat. Není to však automatický proces.

Výsledky a důležitá role emocí

Emoční faktory hrají klíčovou roli v politické participaci na sociálních médiích a mají značný vliv na chování uživatelů i politických aktérů. Pozitivní emoce nás mohou motivovat k pozitivnímu hodnocení, negativní emoce naopak k negativnímu. Stejně tak emoce ovlivňují motivace zapojit se do politicky motivovaných aktivit. Porozumění tomuto fenoménu je nezbytné pro účinné angažování se v politickém dialogu a formování politických preferencí. Závěrečná úvaha nás vyzývá k další diskusi a výzkumu této problematiky s cílem lépe porozumět jejím důsledkům a možnostem. Je zřejmé, že emoce nejsou pouze pasivní reakcí, ale mohou být aktivně využívány k formování politických názorů a podněcování politické participace.

Autor: Michael Rejman

Zdroj: Knoll, J., Matthes, J., & Heiss, R. (2018). The social media political participation model: A goal systems theory perspective. Convergence, 26(1), 135-156. Dostupné z: https://doi.org/10.1177/1354856517750366

Politické osobnosti nad politická témata? Politické kampaně na Instagramu

Recenzovaný článek Politicians over issuess? Visual personalization in three Instagram election campaigns vyšel v časopisu Information, Communication and Society minulý rok. Studie je dílem autorského kolektivu Jörga Haßlera, Kathariny Pohl a Anny-Kathariny Wurst, kteří odborně působí v oblasti mediálního výzkumu na LMU v Mnichově. Jörg Haßler, který se zabývá online komunikací a politickou komunikací, se podobnému tématu věnoval již v rámci studie o politické kampani na Instagramu v německých volbách v roce 2017. Vybraný článek si pokládá řadu výzkumných otázek, ovšem hlavní otázkou textu je, zda vizuální personalizace na Instagramu při politických kampaních zmenšuje intenzitu adresování politických témat na profilech politických stran a jejich kandidátů a kandidátek.

Článek vychází z teze, že boom sociálních sítí proměnil politickou komunikaci, která se tak začala více vizualizovat. Podle autorů tak dnes platformy, mezi které patří například TikTok nebo Instagram, utváří náš obraz světa politiky. Politický marketing je tak nucen reagovat na růst sociálních sítí a podle toho vizualizovat politiku, která není primárně lehce vizualizovatelná. Autorský tým ve studii pracuje s konceptem vizuální personalizace, která funguje jako jedna ze strategií přenosu politických myšlenek k publiku například na Instagramu. Princip personalizace spočívá v soustředění se na politiky a političky a v jejich následném zobrazování.

Studie se tak snaží zjistit, zda vizuální personalizace na Instagramu vede k depolitizaci, tudíž zda jsou politická témata méně adresovaná na vizuálně personalizovaných postech, tudíž na příspěvcích zobrazující představitele politických stran. Za účelem odhalení badatelského cíle se autoři rozhodli analyzovat příspěvky během tří německých politických kampaní na sociální síti Instagram během posledních týdnů před volebním dnem. Konkrétně se studie zaměřila na dvoje volby do spolkového sněmu v letech 2017 a 2021 a do Evropského parlamentu konaných v roce 2019.

Dle autorů se politická scéna naučila, jaký obsah funguje dobře v moderních hybridních mediálních systémech. Politici a političky se tak adaptovali na logiku sociálních sítí a odlišnou digitální architekturu za účelem komunikovat efektivně s publikem.

Personalizace politiky na Instagramu

Studie se opírá o koncept personalizace v politických kampaních, který určuje proč a do jak velké míry se politická komunikace zaměřuje na jednotlivé osobnosti místo institucí nebo témat. Na růst této strategie má vliv rozvoj nových médií, mezi které právě patří zkoumaný Instagram. Podle článku akademická obec pracuje s představou, že personalizace v mediální komunikaci zapříčiňuje zjednodušování komplexních témat a zastiňuje politické myšlenky stran.  Autorský kolektiv se rovněž opírá o tezi, že moderní média způsobují tlak na personalizaci, neboť jsou založená na vizualitě a zobrazování jednotlivých politiků a političek představuje tak jednoduchý způsob, jak prezentovat komplexní problémy.

Konceptuálně se studie zaštiťuje diferenciací personalizace vytvořenou van Aelstem. Autor pracuje s individualizací, která spočívá ve zveřejňování příspěvků zobrazujících pouze samotné političky a politiky. Aelst rozlišuje také privatizaci, kterou můžeme chápat jako druh personalizace sdílející na postech privátní život politiků a političek. Autoři rovněž poznamenávají, že van Aelstův koncept spolu s růstem dominance sociálních sítí ovlivnil mediální výzkum v posledních letech a vzniklo tak mnoho podobně tematicky zaměřených studií. Současně se snaží autoři své výsledky více kontextualizovat, proto je zařazují do mezinárodního výzkumného prostředí, neboť informují i o závěrech zahraničních studií věnujících se podobnému tématu. Autoři současně zdůrazňují, že sesbíraná data se u zahraničních studií napříč zeměmi různí.

Sebevizualizace politiky na Instagramu

Na základě závěrů mnoha studií formulují autoři výzkumné otázky. Analýza se tak snaží zjistit, do jaké míry se strany, politikové a političky vizuálně zaměřují na jednotlivé kandidáty a kandidátky na Instagramu. Další výzkumná otázka má za cíl odhalit, zda se strany, politikové a političky vizuálně zaměřují na zobrazování osobního života kandidátů a kandidátek na vybrané sociální síti. U obou otázek se současně studie snaží zaznamenat potencionální změny v průběhu doby.

Článek se dále na základě formulovaného výzkumného cíle a rešerše zahraničních studií zaměřuje na četnost adresování politických témat u sledovaných německých voleb. Současně autoři analyzují, jak dynamický lze zaznamenat rozdíl v intenzitě adresování politických témat mezi personalizovanými a nepersonalizovanými příspěvky na Instagramu.

Text se tudíž věnuje analýze tří celostátních německých voleb. Pro sběr dat využili autoři kvantitativní obsahové analýzy zaměřené na vybrané volby mezi lety 2017 až 2021. Důvod výběru Instagramu jako zkoumané sítě představuje jeho vysoký důraz na vizualitu. Analýza zaznamenávala míru různých typů personalizace (individualizaci, koncentrovanou vizualizaci a privatizaci).  Měření individualizace spočívalo v zaznamenávání počtu osob na příspěvcích nebo videích. U koncentrované vizualizace, která se zakládá na zvýrazňování leaderů, se kódovalo, zda jsou hlavní kandidáti a kandidátky prezentováni samotní a u privatizace se analyzovalo zobrazování osobního života.  Zároveň se kromě míry vizualizované personalizace sledovala i četnost příspěvků adresujících politické téma.

Vztah personalizace a adresování politických témat na Instagramu

První poznatek analýzy představuje, že Instagram je čím dál více používán jako součást politické kampaně, neboť mezi sledovanými volbami velmi vzrostl celkový počet zveřejněných postů v rámci období před volbami. Další závěr představuje, že zobrazování osob na profilech stran a jejich kandidátů a kandidátek se používá jako běžná strategie. Současně se individualizace prokázala zhruba u jedné třetiny z celkových postů.

Následně se analyzovala koncentrovaná vizualizace neboli presidentializace, která spočívá ve sdílení fotek nebo videí pouze s leadery. Četnost takových postů byla méně obvyklá, a dokonce polovina postů během sledovaného období u tří kampaní nezobrazovala hlavního kandidáta nebo kandidátku vůbec. Zajímavý poznatek představuje, že minulé studie sice tvrdily, že Instagram může dobře fungovat jako kanál pro zobrazování osobního života během politických kampaní, takový závěr se ovšem u německých voleb nepotvrdil. Privatizace tak nepředstavuje u německých kandidátů a kandidátek na Instagramu příliš používanou strategii.

Hlavní badatelský cíl celé studie spočíval v otázce, zda vizuální personalizace negativně ovlivňuje intenzitu adresování politických témat. Na základě počtu příspěvků, které obsahovaly politické téma, se ukázalo, že Německo můžeme považovat za příklad země, kde Instagram představuje silnou platformu na adresování politického obsahu.

V souvislosti se zjištěním se studie zaměřila na vztah personalizace a politického obsahu, výzkum potvrdil, že zejména zobrazování leaderů se negativně pojí se šířením politických témat. Současně privatizované příspěvky, které zobrazují osobní sféru života politiků a političek, omezeně adresovaly politické otázky. Privatizované příspěvky tak negativně ovlivňovaly šíření politických témat. Celkově ovšem ne všechny personalizované posty byly depolitizované, přesto se projevila personalizace jako faktor negativně ovlivňující šíření politických témat. Na druhou stranu odlišný pohled na danou výzkumnou otázku přinášejí volby z roku 2021, u kterých se zmiňovala politická témata mnohem častěji než u předešlých voleb. Současně se volby vymykaly i absencí privatizace.

Studie tak kromě zjištění, že politická témata se častěji u všech zkoumaných voleb objevovaly u nepersonalizovaných postů, odhalila, že tematizace politický otázek na Instagramu se v průběhu sledovaného období mezi roky 2017 a 2021 proměňovala. Poslední sledované volby totiž dokazují zvýšený důraz na adresování politické agendy i u personalizovaných příspěvků. Autorský kolektiv došel rovněž k závěru, že personalizace automaticky neznamená omezení adresování politické agendy. Zároveň, jak ukázaly volby 2021, vliv personalizace na šíření politických témat pomocí postů se může proměňovat. Dle článku se není třeba obávat, že by intenzivnější používání Instagramu při politických kampaních zapříčinilo depolitizaci a současně dle závěrů studie je možné využít vizuální personalizaci na Instagramu k adresování komplexních politických témat.

Citace článku:

Haßler, J., Wurst, A. K., & Pohl, K. (2023). Politicians over issues? Visual personalization in three Instagram election campaigns. Information, Communication & Society, 1–21. https://doi.org/10.1080/1369118X.2023.2227684

Odkaz na článek: https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/1369118X.2023.2227684?scroll=top&needAccess=true

Autor: 58695431

Dominance fotbalových S na sítích, kdo je o krok napřed?

Sociální sítě se staly hlavním složkou marketingu sportovních oddílů, které objevily velice výhodný prostor pro rozšiřování svého vlivu. Marketing na digitálních platformách je totiž levnější, než ten klasický a je naprosto ideální variantou pro sportovní kluby k tomu, aby rozšiřovaly zástupy svých fanoušků. V tomto směru u nás jasně dominuje fotbalové prostředí a konkrétně dva největší celky – Slavia a Sparta. Dva tradiční kluby, kteří již nebojují pouze na trávníku. Přesah je mnohem vyšší, než by se mohlo na první pohled zdát.1

Toto si uvědomili také zástupci z PR oddělení sportovních klubů, kteří nijak nezaháleli a v posledních několika letech investují mnohem větší prostředky do správy sociálních sítí, které jsou nástrojem marketingu. V tomto případě je marketing využíván ke spojení s publikem při budování značky, za účelem zvýšení prodeje, nebo ke zvýšení návštěvnosti webových stránek.

Právě na sítích probíhá oboustranný tok informací, cílová skupina může reagovat ihned. A také reaguje. Facebook, Instagram, TikTok. To jsou hlavní platformy, které vévodí. První jmenovaný se upozaďuje. Mladá generace upřednostňuje TikTok. Průsečík se nachází na Instagramu, který zasahuje téměř všechny cílové skupiny. Také proto na něj hodně cílí sportovní kluby se svým contentem. Cílem je vytvořit takový obsah, který budou uživatelé sdílet na svých sociálních sítích, čímž pomohou sportovnímu týmu zvýšit povědomí o jeho značce a rozšíří dosah klubu.2

Využití sportovců či týmů má v tomto ohledu jasný důvod – působí jako influenceři, kteří mají vliv na své publikum.3 Produktem je pak souhrn hmotných a nehmotných komponentů. Mezi ně může patřit například divácký produkt, což je sledování vybraného sportovního utkání, nebo účastnický produkt, kde cílová skupina v určitých možnostech participuje na fungování organizace. Tradiční produktem jsou pak hmotné věci jako jsou suvenýry apod.

Výše zmiňované dva sportovní kluby jsou v aktivitě na digitálních platformách nejaktivnější. Sociální sítě Slavie a Sparty jsou plné atraktivního obsahu, který jistě upoutá Vaši pozornost. Zastoupeny jsou informační příspěvky k chystajícím se a proběhlým utkáním, ale také zábavný obsah, který nechává nahlédnout do každodenního fungování fotbalového klubu. Na platformě TikTok jsou dominantní video příspěvky. V podstatě je to velice jednoduché, stačí mít dobrý záběr, kvalitního střihače a grafika. Na svět pak vyjde originální příspěvek. PR oddělení Sparty i Slavie má ve svých řadách kvalitní grafiky, které připravují i obrazové příspěvky, což naopak najde své místo na sociální síti Instagram, ale i tam je k vidění další video obsah. 

View this post on Instagram

A post shared by AC Sparta Praha (@acsparta_cz)

Důležité je také zmínit vztah samotných nových médií a sportu. Ten je ovlivňován neustále se vyvíjejícími technologiemi, které mění uskutečňování marketingových činností ve sportu.

A kdo je tedy o něco dále? Zřejmě to bude Sparta, která má větší dosah na svých sociálních sítích. Vede na méně frekventované platformě Facebook, na populárním Instagramu a naprosto dominuje na TikToku, kde má v podstatě jasný monopol a může tak získávat na svou stranu mladé příznivce, kteří touto platformou disponují. 

@acsparta_cz

Dát gól doma, to je nejvíc! ⚽️🎯 @BE THE PLAYER #acsparta #pov #bodycam

♬ GIVE IT TO ME X PROMISCUOUS – ALTÉGO

Může nám být ale víceméně jasné, že v tomto směru bude velice akční Slavia, která bude hledat cesty, jak se dostat na úroveň dosahu Sparty. I tato rivalita na sociálních sítích, když se drží v mezích slušného chování, což bývá občas velice obtížné, je ku prospěchu růstu obou tradičních značek.

Lze předpokládat, že se kvalita digitálního marketingu zejména těch největších českých fotbalových klubů jasně podepisuje na velkém zájmu o český fotbal, který v posledních letech utrpěl hned několik tvrdých direktů, které zapříčinily velkou nejistotu v transparentnosti českého fotbalu. I přesto se ale v posledních měsících naplnily fotbalové stadiony a návštěvnost české nejvyšší fotbalové soutěže je druhá nejvyšší za dobu její existence. Velkou roli v tom hrají zejména Slavia a Sparta, jejichž průměrná návštěvnost převyšuje 16 000 diváků na každém domácím utkání.4

Fake OOH (Out Of Home) boří sociální sítě: Proč ho značky milují a jaká rizika v reklamě přináší?

Big Ben v péřovce. Kabelky projíždějící centrem Paříže. Řasenka Maybelline, která pročísne řasy autobusu. Balonky ve tvaru židle vlající za IKEA tramvají. Možná jste je také zahlédli na sociálních sítích a divili se, jak tohle reklamním tvůrcům mohlo projít. Neprošlo. Ono se to reálně nikdy nestalo. CGI efekty a propracovaná 3D grafika dnes značkám pomáhají ošálit oko zákazníka, a tím se pro něj stávají jednoduše rozpoznatelnými. Pozitivní je, že se u toho alespoň všichni pobavíme (většinou).

Zdroj: Creative Review

Reklama, která je konečně odvážná, říkají jedni. Reklama, která přesahuje hranice etiky, říkají druzí. A obě strany mají tak trochu pravdu. V dnešním světě reklamy, který se neustále rozvíjí, zaujala 3D billboardová reklama pozici od začátku velmi sebevědomou. A v posledních měsících si své místo proráží už i v Česku.

Jako lidé dnes čekáme na příležitost, kdy nás zase něco překvapí či rozruší, abychom to mohli ukázat ostatním. Jak jinak než prostřednictvím sociálních sítí. Právě na to dnes vsází značky svými „virálními“ kampaněmi.

Například společnost Maybelline UK uvedla v roce 2023 kampaň, která obletěla celý svět. Jako jedna z prvních totiž využila potenciál CGI efektů (počítačem generovaných obrázků) a naservírovala tak lidem něco, co se nevidí každý den. Tuto „falešnou“ reklamu zveřejnila společnost pod falešným TikTok profilem. Následně ji převzala média, důležití lidé z branže, a především ji začala masově sdílet široká veřejnost.

@maybelline

📣 All aboard the Sky High Mascara Express ✨🚄 After hitting the NYC Streets, we’re taking over London💂🇬🇧 We are on the move with #SkyHighMascara elevating your lash game to new heights🌤️ 🌇 it’s guaranteed to serve limitless lash length 📏 and full volume😍 #Maybelline

♬ original sound – Maybelline NY

Fake OOH reklama Maybelline UK

Pod takovými reklamami se většinou strhne bouřlivá diskuse. Lidé ze světa reklamy oceňují nápaditost a profesionální provedení. Za komentáři veřejnosti ale často vyvstávají znepokojivé otázky. Je to ještě reklama? Je nutné takovým způsobem děsit lidi? Někteří totiž stále mají problém vyhodnotit, zda se jedná o reklamu falešnou, nebo reálnou, a tak se na značky zlobí, že zahlcují a ohrožují veřejný prostor.

Všechno se nedá shodit na umělou inteligenci (zatím)

Zdroj: 3D Studio

Magická formule „Imagine“, která z několika vět dokáže vytvořit veledílo, v tomto případě reklamním tvůrcům příliš nepomáhá. Abyste mohli vytvořit tzv. 3D anamorfní kampaň, potřebujete tým kreativců, především pak grafických a motion designerů, kteří umí vyrobit 3D modely reálných produktů. A teprve ty pak můžete spatřit ve videu. Ale nepřeskakujme. Toto video musí také někdo dobře natočit tam, kde se reklama bude odehrávat. Profesionální designéři do něj 3D modely – sice pomocí počítače, ale ručně – doklíčují tak, aby vše působilo uvěřitelně. A to znamená hodně stráveného času v agentuře. A nemalé investice pro klienta.

Je to otázka vkusu, ale také etiky a zákona

Jedním z nejčerstvějších příkladů takové reklamy v tuzemsku je rozhodně fake OOH společnosti Zásilkovna, která si pro její zveřejnění poněkud nešťastně vybrala instagramový profil bývalého youtubera Jirky Krále. Nešťastně z jednoho důvodu. Jirka Král má jakožto bývalý youtuber profil s více než 920 tisíci sledujícími. Právě na něm kampaň „Srdcovka“ zveřejnil videem bez označení spolupráce se Zásilkovnou.

Napříč sociálními sítěmi se přirozeně strhla vášnivá diskuse, zda si tohle influencer může dovolit. Pokud vidíte jistou podobnost s případem Maybelline, vidíte ji správně. Rozdíl je v tom, že zatímco společnost Maybelline vytvořila falešný profil a spoléhala na to, že video se stane virálním samo o sobě, společnost Zásilkovna si jako spolehlivý zdroj dosahu vybrala Králův profil s téměř milionem sledujících.

• 

• 

• 

Jaké chování je tedy správně? Podle serveru Férováreklama.cz mají influenceři povinnost označovat placené spolupráce a reklamy na svých profilech pokaždé. Neoznačený obsah lze pokládat za skrytou reklamu, kterou český zákon netoleruje. Tento zákon by měl přitom dodržovat nejen samotný influencer, ale také zadavatel reklamy. Dobrým příkladem je v tomto ohledu IKEA Česko, která falešnou reklamu zveřejnila přímo na svém profilu s varováním, že se jedná o digitálně vytvořenou kampaň.

View this post on Instagram

A post shared by IKEA_cesko (@ikea_cesko)

Fake OOH IKEA Česká republika

Hru na kočku a myš můžete ukončit sami

Naučte se poznávat falešné reklamy kolem sebe. Zkrátka když je to „příliš krásné na to, aby to byla pravda“, pravděpodobně to pravda nebude. Co ale pravdou je, že pro jakékoli OOH (billboard, venkovní reklamu) existují přísná pravidla, která všechny značky působící v dané zemi musí dodržovat. Prim hraje především blaho a bezpečnost veřejnosti. Takže jakmile na internetu uvidíte, že se uprostřed kruhového objezdu objevila červená židle velikosti činžovního domu, pravděpodobně se to reálně nestalo. A příště, až budete žasnout nad další povedenou kampaní na sociálních sítích, zastavíte se a řeknete si: „Dneska už mě nedostaneš.“

Jak se vám tyto kampaně líbí? Fascinují vás, nebaví vás, nebo se jich bojíte? Napište mi váš názor do komentářů – potěšíte tím nejen mě, ale i vaše bodové ohodnocení. A to se vyplatí. 🙂

Autorka: Bc. Gabriela Hýžová

Použité zdroje

http://www.papermag.com/jacquemus-purse-cars#rebelltitem8

http://www.creativereview.co.uk/faux-ooh-fake-advertising/

http://www.linkedin.com/feed/update/urn:li:activity:7181161748052242432

http://www.fsv.cuni.cz/skrytou-reklamu-na-internetu-pozna-jen-jedno-dite-z-deseti-zjistili-vyzkumnici-z-univerzity-karlovy

Tik Tok bum. Jsou algoritmy čínské sociální sítě časovaná bomba?

Klišé o tom, že sociální sítě jsou již nedílnou součástí našich životů, jste už asi slyšeli. To, že jejich algoritmy významně ovlivňují fungování sociálních sítí, je nezpochybnitelné. Konzumace obsahu každého jednoho uživatele je podřízena tomuto nastavení, je jiná, svým způsobem originální, personalizovaná.

S algoritmy dnes už pracuje kdekdo. Facebook, Instagram, X, YouTube nebo třeba Pinterest. V čem je ale specifikum algoritmů TikToku? K čemu jsou? Jaké mají dopady na fungování nejen samotné platformy, ale na společnost jako celek? A je ještě vůbec v silách člověka se z jejich vlivu vymanit?

Algoritmus si můžeme představit jako sérii za sebou stojících rozcestníků. Když přijdu před první, nabídne mi několik možných směrů. Zajímá tě sudoku? Jdi doprava. Roztomilá zvířátka? Rovně. Pletení košíků? Tak to nic. Ne, kecám, jdi doleva. Pro každého tu něco přece najdeme. A takhle pořád dokola. Až nakonec dojdeme do vesnice, kde žijeme s lidmi s víceméně podobnými zájmy. No není to skvělé?

Vlastně je. Stejné zájmy, stejné místo, jedna velká rodina. Jenže vy většinu času ty lidi nevidíte. Jste s nimi sice v jedné vesnici, ale každý si tak nějak hledí svého. Vzájemně se příliš nepotkáváte. Občas z vesnice někdo odejde, občas do ní někdo nový přijde. Koloběh života. A jedny takové velmi zajímavé vesnice najdeme v Číně. Konkrétně v oblasti zvané TikTok.

Než tam přijdete, nejdřív si vás trochu oťukají. Moc informací o vás nemají, spoléhají jen na to, co jim o sobě sdělíte, tedy například pohlaví, věk nebo zájmy. A pak to začne. Jako s těmi rozcestníky. Postupnými kroky si vás algoritmus tzv. navnímá. Co se vám líbí, u čeho se zdržíte, co naopak rychle přeskočíte. Měří vaše interakce, ať už pozitivní či negativní, zkoumá vás, dokáže se dostat i poměrně hluboko. A všechny tyhle informace pak využije k tomu, aby vám nabízel relevantní obsah. Začíná nekonečná jízda. Jízda s jediným cílem – udržet vás u TikToku co nejdéle. 

To se děje prostřednictvím obsahu šitého na míru. Což nemusí být zásadní problém, pokud jste člověk s dostatečně rozvinutým kritickým myšlením, víte, jak internet funguje, víte, že ne všemu, co se na něm objevuje, se dá věřit. Pokud dokážete vyhodnocovat obsah, který vidíte, je vše v pořádku. Pokud jste si vědomi hodnoty času, který sledováním krátkých videí obětujete, je také vše v pořádku. Problém nastává v momentě, kdy tyto kompetence uživatel nemá. Velmi snadno lze po desítkách minut „doscrollovat“ až do hlubin dezinformací, digitálně upraveného obsahu nebo konspiračních teorií. Ty mají dokonce i vlastní hashtag #conspiracytok a loni se jim věnoval například článek v Journal of Broadcasting & Electronic Media.

Dalším možným úskalím je využití umělé inteligence při tvorbě obsahu. Samotný TikTok by měl uživatele informovat o tom, že obsah, který právě sledují, je vytvořen či modifikován umělou inteligencí. Tvůrci by pak měli takový obsah sami viditelně označit. Děje se tak doopravdy? Odpovězte si sami.

Dopad algoritmů na konzumenty je zřejmý. Jsou jimi však ovlivněni i sami tvůrci – ti se, dost často ve snaze algoritmu co nejvíce vyhovět, snaží svoje příspěvky přizpůsobit fungování této sociální sítě. Důležitou roli hrají tzv. video engagement, čas publikování a hashtagy. Se všemi těmito prvky tvůrci aktivně pracují. Respektive by měli, chtějí-li být na TikToku úspěšní. Je tedy patrné, že kromě percepce uživatelů je algoritmy ovlivněna i produkce obsahů. Tvůrci se fungování TikToku podřizují s cílem získat maximální profit.

Co s tím? Osvěta. Jednoznačně. Pomineme-li, že Národní ústav pro kybernetickou a informační bezpečnost TikTok označil za bezpečnostní hrozbu, je možné tuto sociální síť při nastavení určitých bariér a hranic nadále používat. Důležité je uvědomění si toho, jak vůbec funguje. Proč nám zobrazuje daný obsah. Nastavit si limity, časové i mentální. Vědět, že si konzumací takového množství rychlého obsahu navíc navyšujeme dopaminový práh, což nás může z dlouhodobého hlediska činit méně šťastnými. Ale to už je na samostatný článek. TikTok je jako oheň. Dobrý sluha, ale zlý pán.

Otázkou zůstává, co přinese budoucnost. Již teď jsme svědky toho, že se uživatelé v důsledku užívání sociálních sítí dostávají do tzv. filter bubble nebo echo chamber. Uživatelé jsou uvězněni v informační bublině, která utvrzuje jejich postoje a odmítá akceptovat odlišné perspektivy nebo fakta. Tím se uzavírá prostor pro diskuzi mezi různými názorovými tábory, lidé jsou často v důsledku výše uvedených jevů utvrzeni ve svém vlastním světonázoru a nehodlají o něm diskutovat.

Můžeme se tedy vůbec algoritmům vyhnout? Ano. Ale jedině tak, že nebudeme sociální sítě, v tomto případě TikTok, používat. Snadné? Jak pro koho. Ale když už TikTok používáme, je důležité si uvědomit, jak funguje. Že nad námi má moc, kterou si vzít nenechá. A tak – scrollujte odpovědně. A šiřte osvětu.

Dominik Rašek

Kategate – mediální hon na princeznu plný konspirací

Fotografie od Romu00e9o na Pexels.com

V posledních pár týdnech byl celý internet svědkem mediálního honu na princeznu z Walesu, která se, zdánlivě nevysvětlitelně, vytratila z dohledu publika. Nečinnost Kensingtonského paláce tak vytvořila příhodný prostor pro šíření konspirací ohledně důvodů princeznina zmizení. Konspirátoři přicházeli s čím dál tím více nafouknutými a propracovanějšími narativy, které mohly ve výsledku poškodit pověst královské rodiny. Aféra Kategate se tak stala žhavým tématem, a hlavně i clickbaitovým materiálem, jelikož mysterióznost případu přímo lákala publikum k účasti a navržení své verze příběhu. A navíc, tohle nebylo poprvé, kdy se britská královská rodina stala terčem nejrůznějších konspirací.

Konspirace v médiích jsou poměrně častým fenoménem a snad se i dá říct, že jde o oblíbenou kratochvílí uživatelů. Ale co je na nich tak lákavého? Konspirace přináší vše, co si člověk může přát – zábavu, záhady, zápletky, bohaté diskuze a neotřelé teorie ostatních uživatelů. Člověk si pak připadá jako Sherlock Holmes, který je na stopě záhadě století. Je přeci vzrušující zabředávat do různých teorií, vyprávění nebo tvrzení, které naznačují tajná spiknutí nebo skryté plány za významnými událostmi, institucemi nebo jednotlivci. Konspirace se šíří prostřednictvím různých mediálních platforem jako jsou zpravodajské kanály, sociální média, ale i třeba dokumenty. Co už tak vzrušující není a spousta lidí si to neuvědomuje, je fakt, že ačkoliv některé konspirační teorie mohou být relativně neškodné, v jiných případech se může jednat o hluboce znepokojivé spekulace dezinformačního charakteru s důsledky v reálném světě. Aféra Kategate leží někde na pomezí jelikož je docela nepravděpodobné, že by některé ze spekulací měly za následek třeba konec monarchie ve Velké Británii, ale faktem zůstává, že některé z teorií mohly či již podkopaly důvěru v královskou rodinu a její roli jako vzoru pro veřejnost.

Smrt, nevěra, kosmetická operace a co s tím má společného AI?

První spekulace začaly, když média informovala o tom, že princezna Kate strávila nějaký čas v nemocnici. Konspirátoři tedy začali domýšlet, co v té nemocnici dělala a došli k závěru, že muselo jít o nějakou formu plastické operace, což se rozvinulo v debatu o jaký zákrok šlo. Velké pozdvižení pak propuklo na konci února, kdy princ William zrušil účast na královské akci z osobních důvodů. Konspirace o princezně z Walesu tak byly v plném proudu – kromě plastické operace byla i jedním z hojně probíraných témat možná nevěra v manželství Williama a Kate. Zapálení uživatelé sociálních sítí, kvůli nedostatku informací, vytvářeli všemožné spekulace o tom, co by mohlo být špatně s manželstvím královského páru, a dokonce i oživili a rozšiřovali fámy o nevěře z roku 2019. Vrcholem bylo, že proměnili Williamovu údajnou milenku Rose Hanbury ve virální meme. Jednou z nejkrutějších konspirací byla zajisté spekulace o princeznině možné smrti.

Když už se zdálo, že je krize zažehnána, Kensingtonský palác zveřejnil fotografii na Den matek, na které pózuje Kate s dětmi a údajným fotografem měl být sám princ William. Velké zpravodajské agentury ale najednou začaly fotku ze svých stránek stahovat, jelikož jejich mechanismy rozpoznaly, že fotka je upravená za pomocí umělé inteligence. Najednou Palác přestal být důvěryhodným zdrojem, což ještě více nabudilo konspirátory, že jsou opravdu něčemu velkému na stopě. Už tak složité situaci nepřidalo ani tajemné, velmi rozpixelované video, na kterém je údajně Kate a William na farmářském trhu, veřejnost se tak znovu utvrdila v tom, že byla i v tomto případě využita umělá inteligence.

Byla to ale jen neškodná sranda! Tedy až na to, že vlastně vůbec nebyla…

Internet se náramně bavil aférou Kategate, po síti X kolovaly různé memy a šílené teorie a TikTokem se šířily virální konspirační videa. Publikum se velmi výrazně zapojovalo, však proč by také ne, vyplňovalo tak svůj čas získáváním každý den nových informací o kauze a přispívalo do globální debaty. Vše se zdálo být tak neškodné a jednoduše zábavné, tedy až do té doby, než princezna Kate vydala prohlášení ohledně nastalé situace. Veřejnost byla jistě v šoku z toho, že se místo předpokládané nevěry dozvěděla o tom, že princezna z Walesu trpí rakovinou a podstupuje léčbu. Internet v reakci na toto prohlášení zahltily omluvné tweety a posty. Ačkoliv by se dalo předpokládat, že se konspirátoři cítí provinile a zpytují své svědomí, tak nelze tvrdit, že s tím nadobro přestanou.

Senzacechtivost a touha po skandálech je lidská, ale každý by se měl na pár chvil zahledět sám do sebe a nenechat tyto dvě neřesti vyhrát na racionálním uvažováním a ověřováním faktů. Ačkoliv se účast na šíření dosahu konspirací může zdát jako pouhá zábavná výplň volného času, nemusí být tak neškodná, jak si někdo může myslet. Existuje pouze tenká dělící čára mezi tím, co je neškodná spekulace a co je dezinformace, která může vést k podkopání důvěry ve veřejné instituce.

Autorka: Lucie Fišerová

Zdroje

„Apologies for Kategate – but will the spirit of restraint on social media last?“ Dostupné z: https://www.theguardian.com/uk-news/2024/mar/23/princess-of-wales-social-media-apologies-for-kategate-will-restraint-last

„Britská princezna Kate má rakovinu, oznámil Kensingtonský palác“ Dostupné z: https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/svet/britska-princezna-kate-ma-rakovinu-oznamil-premier-sunak-347436

„Fact Check: Kate Middleton Death Rumor Flooding Social Media Is Bogus“ Dostupné z: https://www.newsweek.com/fact-check-kate-middleton-death-rumor-absence-christmas-1882019

„How The Palace Lost Control Of Kate Middleton’s Story“ Dostupné z: https://www.forbes.com/sites/danidiplacido/2024/03/26/how-kate-middleton-kategate-memes-mutated-into-conspiracy-frenzy/?sh=1435278924d3

Uscinski, J. E., Klofstad, C., & Atkinson, M. D. (2016). What Drives Conspiratorial Beliefs? The Role of Informational Cues and Predispositions. Political Research Quarterly, 69(1), 57-71. https://doi.org/10.1177/1065912915621621

Boj za lepší body image: jak nás ovlivňuje Instagram?

V dnešní digitální době se sociální média jako Instagram stala rozsáhlým faktorem ovlivňujícím naše vnímání krásy a obrazu těla. S více než miliardou aktivních uživatelů po celém světě slouží Instagram jako virtuální scéna, kde jednotlivci prezentují své životy, včetně svého vzhledu, často prostřednictvím pečlivě vybraných a upravených příspěvků. Avšak pod lesklou fasádou se skrývá komplexní souhra psychologických a společenských faktorů, které mohou významně ovlivnit obraz našeho těla.

Neúnavný proud bezchybných těl, vypracovaných břich a konturovaných obličejů na Instagramu může vytvořit iluzi dokonalosti, která je pro mnohé nedosažitelná. Od pečlivě nacvičených fotografií v bikinách po dokonale upravená selfie, uživatelé často prezentují zidealizovanou verzi sebe sama, upevňujíc tak nerealistické standardy krásy. V důsledku toho se mnoho jednotlivců, zejména mladých a ovlivnitelných lidí, začne srovnávat svá těla a vzhled s těmi influencerů a celebrit, což vede k pocitům nedostatečnosti a nízké sebeúcty.

Jedním z nejvýznamnějších způsobů, jak Instagram ovlivňuje obraz těla, je šíření ideálů, které upřednostňují štíhlost, svalnatost a bezchybnou pleť. Platforma je zaplavena obrázky štíhlých pasů, vytesaných čelistí a mezer mezi stehny, které posilují představu, že krása se rovná konkrétnímu typu těla. Taková zobrazení nejenže vylučují jednotlivce s různými tvary a velikostmi těla, ale také podporují pocity nespokojenosti s vlastním tělem u těch, kteří do tohoto schématu nespadají.

Kromě toho vzestup aplikací na úpravu fotografií zhoršil tyto problémy tím, že uživatelům umožňuje digitálně upravit svůj vzhled pár klepnutími na obrazovce. Od vyhlazení nedokonalostí po zvýraznění rysů mohou tyto nástroje zkreslit realitu a rozmazat hranice mezi autenticitou a umělostí. V důsledku toho mnoho uživatelů vyvíjí nerealistická očekávání ohledně svého vlastního vzhledu, snažíce se dosáhnout nedosažitelného standardu krásy, který existuje pouze v digitálním světě.

Avšak uprostřed pronikavého vlivu nerealistických standardů krásy existuje na Instagramu zářivá naděje: hnutí zaměřené na pozitivní, či neutrální obraz těla. Po celé platformě existuje stále větší množství účtů věnovaných výzvě tradičním normám krásy a podpoře sebelásky a přijetí všech těl. Tyto účty představují jednotlivce různých tvarů a velikostí, kteří s hrdostí předvádějí své ‘‘nedokonalosti‘‘ a oslavují svoji jedinečnost. Samotné publikum začíná vyhledávat spíše autentické obsahy než upravené a napózované fotografie, které se většinou ani neblíží realitě.

Influenceři a tvůrci obsahu v rámci komunity pozitivního obrazu těla využívají své platformy k podpoře inkluzivity, rozmanitosti a autenticity. Sdílí neupravené obrázky, upřímné příběhy a povzbuzující zprávy, povzbuzujíce své sledující, aby přijali svá těla, vady a všechno. Tím, že představují krásu rozmanitosti a vzdorují konvenčním představám o atraktivitě, tyto účty poskytují velmi potřebnou protiváhu kurátorské dokonalosti, která je často nalezena na Instagramu.

 Zdroj: Instagram, Spencer.barbosa

Závěrem lze říci, že Instagram nepochybně ovlivňuje naše vnímání krásy a obrazu těla, ale také může sloužit jako platforma pro posílení sebevědomí a sebevyjádření. Posilováním hlasů influencerů pozitivního body image a přijetím více inkluzivní a autentické online komunity můžeme začít zmírňovat negativní dopady Instagramu na sebepojetí a podporovat zdravější vztah k sobě a k ostatním. Nakonec skutečná krása nespočívá v přizpůsobení se libovolným standardům, ale v přijetí jedinečnosti a individuality každé osoby.

35489175

Zdroje:

SKOPELITI, Clea, 2021. ‘I felt my body wasn’t good enough’: teenage troubles with Instagram. The Guardian [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/society/2021/sep/18/i-felt-my-body-wasnt-good-enough-teenage-troubles-with-instagram

OAKES, Kelly, 2019. The complicated truth about social media and body image. BBC [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné z: https://www.bbc.com/future/article/20190311-how-social-media-affects-body-image

KESSEL, Anna, 2018. The rise of the body neutrality movement: ‘If you’re fat, you don’t have to hate yourself’. The Guardian [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2018/jul/23/the-rise-of-the-body-neutrality-movement-if-youre-fat-you-dont-have-to-hate-yourself

PHOENIX, Kaitlyn, 2021. 20 Body-Positive Instagram Accounts to Follow Right Now. Good Housekeeping [online]. [cit. 2024-04-04]. Dostupné z: https://www.goodhousekeeping.com/health/wellness/g35564820/body-positivity-instagram-accounts/

Preferencie a postoje slovákov k online video reklamám

Užívateľské preferencie sa naprieč dobou menia a autori Miklošík, Štarchoň, Jantová a Kuchta sa vo svojej štúdii zameriavajú na analýzu postojov slovenských digitálnych natívov k online video reklame. Výskum sa zameral na preferencie a postoje mladých slovenských univerzitných študentov voči rôznym formátom video reklamy, ad blockerom a službám bez reklamy. Cieľom bolo porozumieť ich preferenciám a správaniu, aby sa mohli vytvárať šité reklamné stratégie založené na ich preferenciách.

Výsledky ukázali, že slovenskí digitálni natívovia uprednostňujú reklamy, ktoré je možné preskočiť. Radšej by pozerali jednu dlhšiu reklamu, ktorú nie je možné preskočiť, než tri kratšie reklamy, ktoré je možné preskočiť. Aj keď používatelia uznávajú dôležitosť príjmu z reklamy pre sociálne médiá a vydavateľov obsahu, mnohí stále používajú ad blockery a odmietajú platiť za obsah bez reklamy.

Článok tiež spomína výdavky na video reklamy, ktoré v poslednom období výrazne vzrástli. V roku 2021 sa predpokladalo, že tieto výdavky dosiahnu 37,418 milióna dolárov s očakávanou ročnou mierou rastu 5,1% do roku 2025. Príjmy z video reklám významne prispievajú k hlavným spoločnostiam v oblasti sociálnych médií, ako je Facebook, Twitter a Snapchat.

Štúdia tiež poukazuje na výzvy, ktorým čelí online video reklama. Jednou z týchto výziev je nežiaduci kontext reklamy, ktorý môže poškodiť povesť značky. Ad blockery sú ďalšou prekážkou, pretože používatelia uprednostňujú ochranu svojej online súkromia a blokujú reklamy. Napriek týmto výzvam sa očakáva obnovenie rastu online reklamy po pandémii.

Zdroj: Google obrázky

Výskum sa zameral aj na správanie slovenských digitálnych natívov voči online video reklamám. Zistilo sa, že rušivé video reklamy majú negatívny vplyv na značky a webové stránky, zatiaľ čo informatívne, humoristické a dlhšie reklamy majú pozitívny vplyv. Výskum bol realizovaný prostredníctvom online dotazníkového šetrenia, ktorého účastníkmi boli slovenskí digitálni natívovia vo veku 18 až 35 rokov. Celkový vzorek pozostával z 137 univerzitných študentov, ktorí boli vybraní náhodným výberom. Respondenti vyplnili otázky týkajúce sa ich preferencií voči rôznym typom a formátom video reklám, postojov k ad blockerom a reklamám, ktoré ich triggerujú, ako aj ich názorov na platenie za prémiový obsah bez reklám.

Výsledky výskumu naznačujú, že slovenskí digitálni natívovia preferujú reklamy, ktoré je možné preskočiť. Aj keď by používatelia radšej pozerali jednu dlhšiu nemožnú reklamu, než tri kratšie, ktoré je možné preskočiť, skladá sa ich preferencia na reklamách, ktoré sú menej rušivé a poskytujú možnosť preskočenia. Zároveň výsledky poukazujú na to, že mnohí používatelia stále používajú ad blockery a odmietajú platiť za obsah bez reklamy, aj keď si uvedomujú dôležitosť príjmu z reklamy pre platformy sociálnych médií a vydavateľov obsahu.

Tieto zistenia majú dôležitý význam pre reklamné spoločnosti, pretože im umožňujú vytvárať šité reklamné stratégie v súlade s preferenciami a správaním slovenských digitálnych natívov. S rastúcim významom videoreklám a očakávaným rastom výdavkov na video reklamy je nevyhnutné porozumieť postojom a správaniu tejto cieľovej skupiny.

Okrem toho, štúdia sa zaoberala aj globálnymi trendmi v oblasti video reklamy. Výdavky na video reklamy sa výrazne zvýšili a očakáva sa obnovenie rastu online reklamy po pandémii. Príjmy z video reklám prispievajú významne k hlavným spoločnostiam v oblasti sociálnych médií. YouTube ako preferovaná platforma pre video marketing zaznamenal významný nárast počtu nahraných videí a stále dominuje v spotrebe online video obsahu. Reklamníci si uvedomujú silu videa pri vyprávaní príbehu značky a angažovanosti na sociálnych médiách, čo vedie k zvýšeným investíciám do videoreklám a inovatívnych formátov, ako sú interaktívne reklamy a reklamy na sociálnych médiách.

Zdroj: Google obrázky

V rámci výskumu sa tiež objavili niektoré dôležité trendy a odporúčania pre reklamné spoločnosti. Napríklad, personalizácia a cielenie reklamy na základe demografických údajov a záujmov používateľov je stále dôležitejšia. Digitálni natívovia očakávajú, že reklamy budú relevantné a prispôsobené ich preferenciám a potrebám. Zároveň je dôležité, aby reklamy boli kreatívne a zaujímavé, aby dokázali zaujať a udržať pozornosť divákov.

Ďalším dôležitým faktorom je optimalizácia reklamy pre mobilné zariadenia. Vzhľadom na to, že väčšina digitálnych natívovia pristupuje k internetu prostredníctvom svojich smartfónov, je nevyhnutné, aby videoreklamy boli prispôsobené pre mobilné zobrazenie. Reklamné spoločnosti by sa mali sústrediť na vytváranie responsívnych a prenositeľných reklám, ktoré budú dobre fungovať na rôznych zariadeniach a platformách.

Napriek tomu, že digitálni natívovia preferujú reklamy, ktoré je možné preskočiť, reklamné spoločnosti by nemali zanedbávať nevyhnutnosť merania a vyhodnocovania účinnosti reklamy. Je dôležité sledovať, ako reklama dosahuje svoje ciele a ako pôsobí na konverzie, povedomie o značke a angažovanosť používateľov. Celkovo možno povedať, že výskum a zistenia o preferenciách slovenských digitálnych natívov v oblasti videoreklamy poskytujú cenné informácie pre reklamné spoločnosti. Pomáhajú im porozumieť správaniu a preferenciám tejto cieľovej skupiny a vytvárať účinnejšie a relevantnejšie reklamné stratégie. Zároveň sa odhaľujú globálne trendy v oblasti videoreklamy, ktoré sú dôležité pre celkovú reklamnú a marketingovú stratégiu.

Zdroj:
MIKLOŠÍK, Andrej, ŠTARCHOŇ, Peter, JANTOVÁ, Martina, KUCHTA Martin. THE ATTITUDES OF SLOVAK DIGITAL NATIVE STUDENTS TOWARDS ONLINE VIDEO ADVERTISING [online], Trnava 2022 [cit. 1.4.2022]. Dostupné z Communication Today: https://communicationtoday.sk/the-attitudes-of-slovak-digital-native-students-towards-online-video-advertising/

Spracoval: Miroslav Boldiš

Za tweet do vězení: Sociální sítě v rukou novinářů jako trn v oku íránského režimu

Banafsheh Ranji, postdoktorandka Univerzity v Oslu íránského původu, se ve své úctyhodné vědecké práci zabývá mimo jiné tématem novinářské praxe v autoritářských a restriktivních politických režimech. Ve svém vědeckém článku Shaping news waves and constructing events: Iranian journalists’ use of online platforms as sources of journalistic capital propojuje žurnalistiku s koncepty francouzské filozofie a analyzuje mechanismy a procesy riskantní novinářské práce na základě výzkumných rozhovorů s hrdiny všedních dnů – íránskými novináři.

Před méně než týdnem, ve středu 3. května – na Světový den svobody tisku – proběhlo udílení prestižní novinářské ceny Guillermo Cano World Press Freedom Prize, kterou komise UNESCO každoročně oceňuje osobu či organizaci s mimořádnými zásluhami v oblasti obrany svobodného tisku. Letošní ročník má hned tři laureátky: Niloofar Hamedi, Elaheh Mohammadi a Narges Mohammadi. Ani jedna z nich však nemohla cenu převzít – všechny tři si totiž odpykávají trest odnětí svobody v nechvalně proslulé teheránské věznici Evín. Zatímco Narges Mohammadi je pro své otevírání citlivých lidskoprávních témat trnem v oku íránského režimu už od konce devadesátých let a v současné době je vězněna již podruhé, první dvě laureátky se do Evínu dostaly v září 2022. Niloofar Hamedi zveřejnila 16. září 2022 na svém twitterovém účtu fotografie z teheránské nemocnice zobrazující objetí otce a babičky Mahsy Amini – ženy, která dříve téhož dne v této nemocnici zemřela poté, co byla íránskou policií zadržena pro nesprávné nošení hidžábu a následně několikrát zbita.

A photo of Mahsa on the hospital bed shows very clear signs of bleeding from her right ear. Several doctors said on social media that brain strokes do not cause otorrhagia (hemorrhage from ears) which proves that her coma was caused by trauma to the head.https://t.co/aZhWaDtCHg pic.twitter.com/oVQyBzE2kl

— Iran International English (@IranIntl_En) September 16, 2022

Fotografie truchlící rodiny i umírající dvaadvacetileté Kurdky obletěla sociální sítě i světová média, spustila obrovskou vlnu protestů po celém Íránu a její autorka byla 22. září zatčena. Jen o týden později zadržela policejní jednotka Islámské republiky Elaheh Mohammadi, která na svém profilu informovala o Aminině pohřbu, jenž se proměnil v protestní setkání o téměř tisíci účastnících. Hamedi i Mohammadi byly 28. října 2022 Ministerstvem informací a bezpečnosti Íránu (VEVAK) a Islámskými revolučními gardami obviněny z plánování protestů a špionské práce a později odsouzeny za „jednání proti národní bezpečnosti a protistátní propagandu.“ A to je příběh o tom, jak se dá za jeden tweet dostat do jedné z nejkrutějších věznic na světě.

Niloufar Hamedi a Elaheh Mohammadi
Zdroj: Radio Free Europe / Radio Free Liberty [online], převzato z Twitteru.

Podle webových stránek Reportérů bez hranic sice íránská ústava zajišťuje svobodu tisku, ale tiskový zákon z roku 1986 dovoluje státu zasáhnout v případě, že by novináři ohrožovali Islámskou republiku, uráželi duchovenstvo či Nejvyššího Vůdce nebo šířili falešné informace. Za tuto formuli je však v autoritářském státním zřízení možné schovat prakticky cokoliv. Tématu postavení a specifikům novinářské práce v restriktivních režimech se ve své vědecké práci věnuje postdoktorandka Univerzity v Oslu Banafsheh Ranji. Ranji, která je mimo jiné držitelkou norské Královy medaile za zásluhy na poli humanitních věd, se v současné době zaměřuje primárně na socializaci uprchlíků v Norsku či reprezentaci imigrantů v médiích, ale v minulosti zasvětila výraznou část své vědecké aktivity sociologii žurnalistiky, zejména pak v autoritářských režimech a restriktivních podmínkách. Své poznatky shrnula v knize Journalistic Practices in restrictive Contexts: A sociological Approach to the Case of Iran vydané nakladatelstvím Routledge v minulém roce, ale také v několika vědeckých článcích publikovaných v prestižních časopisech jako Media, Culture & Society, Journalism či New Media & Society. Právě v akademickém časopisu New Media & Society vyšla v červenci 2021 její studie Shaping news waves and constructing events: Iranian journalists’ use of online platforms as sources of journalistic capital.

Banafsheh Ranji
Foto: Saman Salimian, zdroj: Universitetet i Oslo [online].

Íránská novinářka Fariba Pajooh v úvodu svého příspěvku pro Columbia Journalism Review o současné podobě žurnalistické profese v Íránu vytyčuje dvě období rozvolnění v oblasti tisku – jedno navazující na Islámskou revoluci v roce 1979 a druhé započaté nástupem liberálního filozofa a reforemního politika Muhammada Chátamí do prezidentské funkce. Obrat k donedávna trvajícímu stavu přísné kontroly tisku uvozuje Pajooh proslovem íránského duchovního vůdce Sajjida Alí Chameneí v květnu roku 2000, kdy ostře vyzval k hromadnému ukončení činnosti většiny médií, načež po celé zemi následovalo rozsáhlé zatýkání novinářů. Na tuto situaci navazuje v úvodu svého článku i Banafsheh Ranji. Oficiální televizní i rozhlasové vysílání je pod přímým dohledem vůdce režimu a policie a novináři jsou nuceni hledat alternativní informační a komunikační kanály umožňující uvolněnější podmínky publikace. Na rozdíl od Fariby Pajooh se však Ranji nezaměřuje pouze na tradiční média, ale zejména na internet a sociální sítě. Počátek online disentu datuje Ranji již na konec devadesátých let – zatímco vůdce Chameneí vyzývá k perzekuci novinářů, internetové blogy se stávají útočištěm a prostorem pro vyjádření různých sociálních skupin včetně žurnalistů. Dnes je internet rozšířený po celé zemi a k jeho aktivním uživatelům se řadí více než 70 % íránské populace. K nejpopulárnějším sítím patří Twitter, Instagram a Telegram. Pro íránské novináře se jedná o zcela zásadní platformy ke sdílení obsahu, ale také o důležité zdroje informací. Jenže jak přesně íránští novináři tyto komunikační platformy využívají? Za jakým účelem? A jak ovlivňuje užívání online platforem výkon novinářské práce v kontextu autoritářského režimu?

Na rozdíl od autorů již dříve existujících studií, kteří se v kontextu tuhých diktatur zaměřují spíše na neprofesionální zpravodaje jako online aktivisty či novináře „z lidu“, Ranji v textu zdůrazňuje své zaměření na profesionální novinářskou sféru. Po obsahové stránce nabízejí online média prostor pro zprávy, které by neodolaly přísným očím státních cenzorů. Pro začátek Ranji vysvětluje situaci na příkladu režimu v komunistické Číně, přičemž definuje pojem „agenda-setting“ (volně přeložitelný jako „určování pracovní náplně“) vystihující charakteristický vztah mezi státem a novináři v restriktivním prostředí – rozlišuje „first-level agenda-setting“, kdy stát ovlivňuje výběr témat k mediálnímu pokrytí, a „second-level agenda-setting“, kdy je sledováno jak a z jakého úhlu pohledu se o některém tématu píše. Tímto způsobem dle Ranji získávají útvary státní moci možnost ovlivňovat veřejné mínění i způsob myšlení, čímž se jim daří vytvářet vlastní „sociální realitu“. Internet pak umožňuje disentu tuto realitu ovlivňovat a konstruovat pomocí oficiálně zatajovaných informací. Příklad Číny pak Ranji rozvíjí skrze navazující myšlenku Jonathana Hassida and Marii Repnikove prezentovanou v tematicky podobně zaměřeném článku Why Chinese print journalists embrace the Internet publikovaném v roce 2016 v časopise Journalism – ve stručnosti jde o to, že online prostor umožňuje zpravodajům rozvíjet závažná, avšak politicky nemístná témata. Ve chvíli, kdy jsou pak tato témata na internetu hojně diskutovaná, je možné o tomto zájmu veřejnosti a případné reakci vrchnosti informovat v médiích nehledě na citlivost původně diskutovaného tématu.

Banafsheh Ranji se ve své studii zaměřuje právě na podobné mechanismy žurnalistické práce, které novinářům umožňují skrze online média a sociální sítě ovlivňovat sociální realitu konstruovanou státem ovládaným oficiálním tiskem. Luckmannovsko-Bergerovské téma podobné teorii sociální konstrukce reality nahlíží prizmatem Foucaultova žáka Pierra Bourdieua a jeho sociální teorie. Za účelem popisu principů novinářské praxe v restriktivních kontextu přebírá Ranji od Bourdieua několik klíčových pojmů:

• Kapitál označuje zdroje, respektive moc, kterou daný společenský činitel (v tomto případě novinář) postupem času získá a která mu umožňuje pracovat s určitými benefity ve společnosti a zvyšuje tak jeho šanci na dosažení kýženého úspěchu. Myšlenka kapitálu spočívá v tom, že naše možnosti jsou určené kapacitou našich zdrojů – zdroje, tedy kapitál, determinuje úspěch. Bourdieu dále rozlišuje sociální a symbolický kapitál.
• Sociální kapitál je v podstatě síť kontaktů, kterou daný jedinec disponuje. Jedná se o skupinu známostí či přátelství, ať už na profesionální či osobní úrovni.
• Symbolický kapitál označuje fázi, kdy příslušnost k nějaké společenské skupině (např. novinářům, ale také třeba rodině či politické straně) zajišťuje jedinci prestiž a renomé.
• Ze symbolického kapitálu pramení symbolická moc, která je dle Bourdieua mocí konstruovat realitu, tedy utvářet společenské vidění světa. Jako taková je zásadní součástí politické moci, zároveň mediální moc je mocí symbolickou.
• Posledním uvedeným a během studie aplikovaným Bourdieuovým konceptem je tzv. doxa – soubor norem, hodnot, zvyklostí, know-how a pravidel, který je automaticky přijímaný členy dané komunity.  

Ranji aplikuje Bourdieuovy sociální teorie na žurnalistické postupy výpovědí sesbíraných během rozhovorů se 26 íránskými novináři různých pohlaví, věkových skupin, zkušeností i zaměření. Dotazovaní se shodují na existenci tzv. „red lines“ – červených čar, za které není radno v novinářské praxi zajít. Řečeno s Bourdieuem, jedná se o limity stanovené státem, tedy shora určenou doxu, jejímž základním principem je přímá úměrnost mezi mírou souvislosti novinového příspěvku s vůdcem či státní ideologií a citlivostí tématu Obecně platí, že mezi tabuizovaná témata patří náboženství, povinné nošení hidžábu či nemanželský sex. Tuto doxu se novinářům daří místy nabourávat, a to právě prostřednictvím sociálních sítí – jeden z dotazovaných hovoří o „vytváření poptávky“ po tématu. Ve zkratce: pokud doxa zakazuje některé téma pokrýt, novinář jej publikuje na svém osobním profilu. O tématu se začíná diskutovat a ve chvíli, kdy se aktivistům a novinářům podaří téma dostat k veřejnosti a vzbudit v ní zájem, velmi pravděpodobně vzbudí i ve státních činitelích nutnost na znepokojení ve společnosti reagovat – tím pádem se téma stává veřejným (neboli společensky zaznamenaným) a oficiálně pojmenovaným a může dojít k jeho pokrytí v tradičních médiích. Stále jsou však některé věci, o kterých média musí mlčet, a to i na osobních profilech – například náboženství či činy Islámské revoluční gardy, nedejbože jejich kritika.

Uplatnění konceptu doxy v kontextu zpravodajství v restriktivním státním zřízení tedy již známe – ale jak je to s kapitálem? Účel sociálního kapitálu je zcela jasný – osobní síť kontaktů mezi lidmi po celé zemi či na úředních pozicích je pro novináře hlavním zdrojem relevantních informací. Samotná síť kontaktů na sociálních sítích je však také jednou z forem sociálního kapitálu, ba co víc, i kapitálu symbolického. Ze sociálního hlediska jde zpravidla o příslušnost ke skupině novinářů – ti totiž zpravidla šíření zásadních zpráv plánují za účelem většího dosahu společně. Větší dosah je pak esencí toho, co pro žurnalisty znamená symbolický kapitál. Ranji podotýká, že aby byli novináři schopni mobilizovat společnost, musí být vnímáni jako spolehlivé a relevantní zdroje informací. Jedním z pomocných pilířů budování symbolického kapitálu je i kulturní kapitál – oč větším odborníkem v konkrétním odvětví některý novinář je, tím větší šanci má, aby byl vnímán jako relevantní zdroj. Stejně tak ke spolehlivosti přispívá odhalení identity a povolání na sociálních sítích, byť tento krok může zvýšit risk stíhání nevítaných příspěvků.

Ranji ve své práci opakovaně upozorňuje na rizika výkonu novinářské práce v prostředí autoritářského Íránu. Vyhazovy, náhlá zatčení nebo i bičování a nejvyšší tresty se v této zemi stávají nedílnou součástí žurnalistických životů. Vezměme však v potaz i to, že článek Banafsheh Ranji vyšel již v roce 2020 – tedy drahnou chvíli před kauzou ohledně úmrtí Mahsy Amini a následujícími protesty, při kterých již došlo k zatčení desítek až stovek aktivistů i reportérů. Nezbývá než doufat, že alternativní online zpravodajské metody již v blízké budoucnosti nebudou na světě potřeba. Ale v případě Íránu, kde jedna z nejbrutálnějších věznic „hostí“ stovky intelektuálů a disidentů, lze doufat jen velmi tiše…

Lucie Flemrová, 1. r. ND MS