Síla a vliv Twitteru na protesty v Hongkongu
Hongkongské protesty v letech 2019 až 2020 otřásly celým světem. Začaly jako veřejný odpor vůči vládnímu návrhu zákona o vydávání, ale rychle nabraly na síle a staly se globálním fenoménem díky síle sociálních médií, zejména platformě Twitter (dnes známá jako sociální síť X).
Studie Ronga Wanga a Alvina Zhoua s názvem Hashtag activism and connective action: A case study of #HongKongPoliceBrutality ukázala značný nárůst používání hashtagu #HongKongPoliceBrutality. Hashtag nejfrekventovaněji vystupoval v listopadu 2019, kdy byl zastřelen neozbrojený student a další student zemřel po pádu z budovy během policejní akce. Značná část příspěvků se týkaly používání slzného plynu na protestující a dalších různých typů útoků na protestující.
Zatímco tradiční média často mlčela, Twitter se stal hlavním fórem pro sdílení informací o násilí hongkongské policie. Uživatelé Twitteru dokumentovali každodenní události a brutální scény, které se pak šířily díky retweetům. Mezi takové zprávy patřilo například odpálení kolem 16 000 plechovek slzného plynu během protestů a zatčení více než 6 000 lidí. Demonstranti využívali Twitter k organizaci akcí, sdílení petičních kampaní a k budování globální solidarity pomocí hashtagů. Twitter se tak stal hlavním fórem, kde se svět mohl dozvědět o brutalitě hongkongské policie a kde se se objevovala podpora z celého světa. Virální šíření hashtagu #HongKongPoliceBrutality ukázalo sílu sociálních médií při podpoře sociálního hnutí.
Podle analýzy se hashtagový aktivismus ve spojení s analýzou sítí a modelováním témat ukázal tři hlavní mechanismy, které poháněly hnutí v Hongkongu. Prvním z nich je generativní roli přijímání, což znamená, že uživatelé se aktivně zapojovali a přebírali různé role ve sdílení informací a organizaci akcí. Druhým mechanismem je vyprávění založené na hashtagu, kde aktivisté vytvořili silné příběhy a narativy spojené s určitými hashtagy, což zvyšovalo zapojení dalších uživatelů a podporu. Třetím mechanismem je zarovnání problémů mezi různými sociálními skupinami prostřednictvím sdílení informací a koordinace akcí.
Dynamika subkomunit během protestů
Během protestů se Twitter stal důležitou platformou pro sdílení informací a podporu mezi aktivisty. Analýza ukázala, že síť Twitteru byla rozdělena do více než 70 subkomunit, které se navzájem retweetovaly a sdílely podobný obsah.
Největší subkomunita zahrnovala více než 4 000 uživatelů, kteří navzájem sdíleli a retweetovali své příspěvky. Zaměřovali se zejména na aktuální události – střelbu, použití slzného plynu atd. Fungovali jako skupina digitálních reportérů, kteří sledovali události na první linii a okamžitě je sdíleli se světem. Další subkomunity se zaměřovaly například na varování o rizikových místech jako jsou restaurace a náměstí, kde bylo větší riziko policejního zásahu, či reportáže o násilnostech na univerzitních kampusech.
Ačkoliv každá komunita měla své zaměření, všechny sdílely základní témata jako dokumentování policejní brutality, popis používaných zbraní a nástrojů policie a žádosti o pomoc novinářů a světa.
Angažovanost digitálních aktivistů
V digitálním aktivismu se dlouhodobě diskutuje o roli sociálních sítí při ovlivňování kolektivních akcí a sociálních hnutí. Středem této debaty je termín „slacktivismus“, označující online aktivity spojené s aktivismem jako pouhý prostředek lepšího pocitu uživatelů – tedy podle tohoto označení se lidé zapojují do zdánlivě aktivistických konání jako jsou lajky, sdílení a komentování, aniž by se skutečně podíleli na skutečných aktivistických činnostech.
Podle analýzy aktivní šíření informací různými zdroji a jejich seskupování může pomoci ve vytváření společných cílů. Lidé, kteří nejsou součástí vyšších mocenských vrstev, přispívají jednotlivými příspěvky na sociálních sítích, čímž se snaží ovlivnit, jak se o daném tématu mluví v hlavních médiích, což vede k strategické snaze o vytvoření společného narativu. Sociální hnutí často nemají jasně vymezené vůdce, jelikož aktivisté spolupracují a komunikují bez formálních rozhodovacích procesů, zároveň zjednodušuje zveřejňování informací.
Efektivní využívání sociálních médií při podpoře sociálních hnutí vyžaduje strategickou koordinaci a aktivní zapojení, nikoli pouze pasivní přístup zvaný „slacktivismus“. Digitální aktivismus přináší potenciál pro mobilizaci a změny, pokud je používán s cílem konkrétní akce a skutečného angažmá. Příkladem je virální šíření hashtagu #HongKongPoliceBrutality, kterým se upozornilo na násilí a mobilizovala se mezinárodní podpora.
Sociální média samotná nejsou revolučním prostředím pro sociální změny, ale mohou hrát klíčovou roli při podpoře kolektivních agend a mobilizaci veřejné pozornosti. Jejich účinnost závisí na strategickém využití a aktivním angažmá uživatelů, kteří dokáží propojit digitální diskuse s reálnými akcemi a změnami. Mobilizace prostřednictvím sociálních sítí, jak ukázal případ #HongKongPoliceBrutality, může přispět k formování veřejného mínění a tlaku na politické změny. Ačkoliv zde existuje riziko „slacktivismu“, kdy pouhé online aktivity zůstávají bez reálného dopadu, správné vedení a propojení s terénními iniciativami může vést k efektivním sociálním hnutím, která přinášejí skutečné změny ve společnosti.
Síla sociálních médií při podpoře sociálních hnutí není samospádná. Klíčem k úspěchu je využití a aktivní zapojení uživatelů, kteří dokáží propojit digitální diskuse s reálnými akcemi a změnami ve společnosti.
Reference
WANG, Rong a Alvin ZHOU. Hashtag activism and connective action: A case study of #HongKongPoliceBrutality. Telematics and Informatics [online]. 2021, 61, 1-15 [cit. 2024-05-03]. ISSN 0736-5853. Dostupné z: doi:https://doi.org/10.1016/j.tele.2021.101600.
Autor: Crhonková Aneta
Ta naše platforma 