Dezinformace se v online světě setkávají s rozsáhlým zájmem, což může mít dalekosáhlé následky. Výzkum z roku 2018 nazvaný „The Spread of True and False News Online“ odhalil, že dezinformace se na Twitteru šíří rychleji a dosahují většího publika než pravdivé informace.
Tento trend je důsledkem kombinace emocionálně nabitých obsahů a rychlého sdílení mezi uživateli, což z dezinformací činí virální fenomén.
Přihlédneme-li k tomu, že se využívají k dosažení cílů i v politice, mají vážné důsledky pro demokracii a společnost.
Odhalujeme zdroje: Co stojí za vlnou online dezinformací?
V digitálním věku hrají algoritmy a personalizace obsahu klíčovou roli v online zážitku uživatelů. Internetové platformy využívají tyto technologie k nabízení relevantního a atraktivního obsahu. Nicméně, tato personalizace může vést k šíření dezinformací, kdy algoritmy preferují obsah odpovídajícím uživatelským preferencím bez ohledu na jeho pravdivost.
Dalším nástrojem, který pomáhá šířit dezinformace, jsou chatboti a umělá inteligence. Tyto technologie mohou být využity k šíření falešných zpráv a manipulaci s veřejným míněním, což má potenciál výrazně ovlivnit politické a sociální rozhodování.
Rychlost, s jakou nová média dokáží sdílet informace, je klíčovým faktorem, který podporuje šíření dezinformací. Výše zmíněný výzkum potvrzuje, že dezinformace se šíří rychleji než pravdivé informace, často díky svému senzacechtivému charakteru.
Tradiční média poskytovala dosud určitou míru kontroly nad šířeným obsahem díky gatekeepingu – procesu výběru informací vpuštěných do médií. Nová média, zejména sociální sítě, však zpravidla tuto kontrolu postrádají, což je další faktor, který umožňuje rychlé šíření dezinformací.
Významnou roli v tom, jak se dezinformace stávají virálními, hrají i emoce. Emocionálně nabité příspěvky jsou totiž častěji sdíleny a komentovány, což opět urychluje jejich šíření.
Etika versus dezinformace: Boj na dvou frontách
Ve světě, kde je pravda často zastíněna množstvím tzv. fake news, je etický rozměr boje proti nim stále důležitější. Klíčem je takové omezení, které neporuší právo na přístup k informacím. To vyžaduje, aby tyto nástroje respektovaly práva jednotlivců a zároveň efektivně bránily šíření dezinformací.
Z toho však vyvstávají i následující otázky: Kde je hranice mezi ochranou a cenzurou? A jak mohou chránit zákony veřejné dobro, aniž by byly zneužity k potlačení legitimního vyjádření?
Je proto zásadní, aby sociální platformy byly transparentní ve svých algoritmech a procesech moderace. Jejich role v identifikaci a odstranění dezinformací je nezpochybnitelná, stejně jako jejich odpovědnost za obsah, který publikuje. Tato odpovědnost nese s sebou nutnost aktivního angažmá v prevenci šíření falešných informací, což je nezbytné pro udržení důvěry veřejnosti a ochranu demokracie.
Botometer a ti druzí: Revoluční strážci, kteří odhalí roboty i fake videa
Nelze se však spoléhat pouze na záruku transparentnosti sociálních platforem. Nové nástroje a strategie proto slibují zásadní změnu ve způsobu, jakým můžeme detekovat dezinformace.
Jedním z klíčových přístupů je využití sofistikovaných technologických nástrojů. Botometer například představuje pokročilý systém pro detekci sociálních botů – automatizovaných účtů, které mohou na sociálních sítích šířit dezinformace. Díky analytickým schopnostem dokáže odhalit, zda za aktivitu na sociálních médiích stojí skutečný člověk, nebo je to dílo algoritmu.
Podobný nástroj, Foller.me, se zaměřuje na analýzu profilů na sociálních sítích, poskytující nejlepší pohled do aktivit a charakteristik konkrétních účtů. To umožňuje lepší pochopení motivací a potenciálně podezřelých vzorců chování.
TinEye, specializující se na analýzu uživatelsky generovaného obsahu, zase přináší revoluci v odhalování falšovaných nebo manipulovaných obrázků a videí. Umožňuje rychle zjistit, zda byl daný vizuální materiál dříve publikován v jiném kontextu, což je klíčové pro rozpoznání dezinformačních kampaní.
Kontrolovat pravdivost lze i prostřednictvím aplikace Rbutr. Ta sleduje a zaznamenává sporné informace o daném webu. Uživatelé zde mohou najít a předkládat důkazy proti dezinformacím, čímž tento nástroj podporuje kritické myšlení a ověřování faktů.
NewsGuard, zaměřující se na spolehlivost zpravodajských webů, zase poskytuje hodnocení transparentnosti a důvěryhodnosti online obsahu.
Detektor tzv. deepfakes v reálném čase představila například i společnost Intel, a to pod názvem FakeCatcher. Tato technologie je schopna identifikovat falešná videa s přesností 96 % a poskytuje výsledky v milisekundách.
Odhalit falešné video je však podle českého experta na nová média Josefa Šlerky kvůli zlepšujícím se technologiím čím dál složitější. Doporučuje proto sledovat synchronizaci úst a zvuků a to, jakým způsobem fungují kupříkladu stíny. Zásadní je i znalost kontextu. Podle Šlerky je nutné přemýšlet nad tím, zda obsah, který slyšíme, je uvěřitelný a pravděpodobný.
Kdo ohlídá hlídače: Transparentnost „fact checkerů“
Tyto a další nástroje představují významný krok vpřed ve snaze nalézt a potlačit dezinformace. Zaměřují se na různé aspekty dezinformačního narativu, od analýzy obsahu po identifikaci zdrojů a hodnocení důvěryhodnosti informací. Jejich rozvoj a implementace jsou zásadní pro ochranu integrity informačního prostoru v éře nových médií.
Na druhou stanu ani ony nemohou nabídnou stoprocentní jistotu. I při jejich využívání je zapotřebí kriticky hodnotit nejen jejich výsledky, ale i jako u tradičních médií stejně pozorně hodnotit také nestrannost a transparentnost jejich tvůrců či vlastníků. Uživatelé by měli brát v potaz, kdo stojí za vznikem nejrůznějších „fact checkerů“ a ověřovat jejich důvěryhodnost.
Závěr: Hledání rovnováhy v nejistém světě
Nová média a technologie přinášejí jak pozitiva, tak negativa. Kromě umožnění rychlé komunikace přispívají i k šíření dezinformací. Budoucí snahy by proto měly směřovat k vyvážení ochrany svobody projevu s potřebou ochrany veřejnosti před škodlivým vlivem fake news. Klíčovou roli by však měly hrát nejen nejnovější technologie pro jejich odhalování, ale především vzdělávání v oblasti mediální gramotnosti.
Zdroje:
- Yang, K. et al. (2019). Botometer: A tool for detecting social bots. Dostupné na: https://www.nature.com/articles/s41599-019-0278-7
- Pariser, E. (2011). The Filter Bubble: What the Internet Is Hiding from You. Penguin.
- Vosoughi, S., Roy, D., a Aral, S. (2018). The spread of true and false news online. Science, 359(6380), 1146-1151.
- Smith, J. (2019). The Impact of Gatekeeping on Misinformation in Social Media. Pew Research Center.
- Sunstein, C. R. (2017). #Republic: Divided Democracy in the Age of Social Media. Princeton University Press.
- Burda, J., IRozhlas. IROZHLAS. Dostupné na: https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/technologie/na-deep-fake-nejsme-pripraveni-manipulovat-s-ostatnimi-dnes-muze-kazdy-varuje_2403071139_job
- Autor, N., Intel představuje Deepfake Detector v reálném čase. Intel. Dostupné na: https://www.intel.com/content/www/us/en/newsroom/news/intel-introduces-real-time-deepfake-detector.html
Ta naše platforma 
Napsat komentář