Úvod
Na odborném článku, který se nazývá The contextual role of privacy concerns in online political participation (2023), spolupracoval Christian Pieter Hoffmann a Christoph Lutz. V současné době působí profesor Hoffmann v Institutu komunikačních a mediálních studií na Lipské univerzitě (Hoffmann, n.d.). Studium médií doplňuje o studium politické komunikace, kterou zkoumá v souvislosti s novými médii. Profesor Christoph Lutz je akademickým pracovníkem na BI Norwegian Businees School (Lutz, n.d.). Jeho akademická činnost se soustředí na výzkum sociálních médií, digitální nerovnosti, umělé inteligence a na její společenské dopady.
Samotná odborná studie se zaměřuje na výzkum aktuálního tématu z oblasti nových médií (Hoffmann a Lutz, 2023). Přesněji se jedná o koncept digitální politické participace, která se uskutečňuje v prostoru těchto médií. Digitální politická participace představuje fenomén, který se stává součástí řady výzkumů (Švelch & Vochocová, 2015). Tyto výzkumy reagují na aktuální obavy ohledně budoucnosti západní občanské společnosti (Norris, 2001; van Deth, 2014; Vráblíková 2017). Výzkumy totiž poukazují na rozvoj nových podob participace v souvislosti s rozvojem nových komunikačních a informačních technologií. S rozvojem nových komunikačních a informačních technologií se politická participace přestala omezovat pouze na fyzickou sféru. Respektive se začala rozvíjet i v prostoru nových médií. Digitální politická participace tak představuje prostředek nebo místo k výkonu určitých forem politické participace (Hoffmann a Lutz, 2023).
Digitální politická participace vychází z tradiční politické participace. Tradiční politická participace vlastně představuje různé aktivity, které občané podnikají za účelem toho, aby změnili politickou situaci v daném státě (van Deth, 2014). Tato tradiční politická participace se odehrávala v určitých fyzicky vymezených hranicích, které přinášely i určitá omezení v podobě času a místa. To se však mění s rozvojem digitálních médií, které občanům nabízejí prostor bez výše zmíněných bariér. Nicméně i když to může působit značně ideálně, s rozvojem digitálních médií nedochází k odstranění všech sociálních bariér, ba naopak se rozšiřují i do tohoto prostoru. Autoři tak zmiňují, že se digitální politické participaci účastní významně muži, kteří mají bohatý kulturní a ekonomický kapitál. Naopak řada skupin, pro které by tato forma participace mohla být možností, jak vyřešit své problémy, se této formy politické participace jen málokdy účastní (Hoffmann a Lutz, 2023).
V souvislosti s digitální politickou participací rozlišují autoři mezi digitálními aktivitami, které jsou náročné na uskutečnění, a mezi méně náročnými aktivitami. Do digitální politické participace řadí autoři lajkování, sdílení, komentování, které řadí k viditelnějším digitálním aktivitám. Tato viditelnost se odráží do výkonu digitální politické participace, protože jedince ovlivňuje tato viditelnost právě v tom, jestli danou aktivitu uskuteční, protože mohou mít obavy o své soukromí. Tyto aktivity jsou totiž dostupné širokému publiku, a tak se jedinec může jednoduše stát terčem nějaké kyberšikany (Hoffman a Lutz, 2023).
Tuto souvislost mezi výkonem digitální politické participace a obavou o vlastní soukromí zkoumají autoři v dané studii. Za tímto účelem formulují výzkumnou otázku, která zní: „Jak obavy o své soukromí ovlivňují online politickou participaci uživatelů?“ (Hoffman a Lutz, 2023, s. 364). Důležité je podotknout, že při výzkumu se autoři opírají o teoretické zázemí studie, kterou vypracovali Gibson a Cantijoch (2013). Tato studie rozlišuje digitální politické aktivity do dvou kategorií. Podle autorů se může jednat buď o pasivní projev angažovanosti, nebo o participaci v pravém slova smyslu.
Metoda sběru dat
Studie vychází z dat, která byla získaná prostřednictvím dotazníkového šetření v květnu roku 2018. Dotazník byl šířený mezi německými občany. Tento dotazník celkově vyplnilo 1063 respondentů (Hoffman a Lutz, 2023). Z toho tvořilo 50, 4 % muži a 49,6 % ženy. Průměrný věk dosáhl hranici 51, 7 let. Ve výsledku se výzkumu zúčastnili převážně vzdělanější jedinci (Hoffman a Lutz, 2023).
V dotazníku se objevily otázky, které se zaměřovaly na sociodemografické aspekty, a otázky, které studovaly podoby a četnosti digitálních politických aktivit. Na základě analýzy hlavních komponent došlo k redukci velkého počtu dat na dvě položky, které byly vymezené na základě teoretického vymezení od autorů Gibson a Cantijoch (2013). Digitální aktivity se rozdělily na náročnější a méně náročné podoby (Hoffman a Lutz, 2023). Do méně náročných aktivit zařadili autoři sdílení, lajkování nebo komentování. Naopak mezi náročnější aktivity se řadí interakce v digitální skupině nebo komunikace s veřejně činnou osobou prostřednictvím digitálního média. Dále se v dotazníku vyskytly otázky, které se zaměřovaly na obavy ohledně digitálního soukromí (Hoffman a Lutz, 2023).
Celkově byly analyzovány závislé (náročné a nenáročné digitální aktivity) a nezávislé proměnné pomocí jednoduché lineární regrese, skrze kterou bylo zjištěno, že právě věk a vzdělání je faktor, který určuje, jestli aktér bude vykonávat jednoduchou či náročnější digitální politickou aktivitu (Hoffman a Lutz, 2023).
Výsledky zjištění
Celkově získala studie řadu poznatků, které rozšiřují zkoumaný koncept. Autoři tak skrze data získali rozlišení aktivit digitální politické participace na její dvě podoby. Do méně náročné digitální aktivity řadí autoři sdílení, lajkování a diskusi. Mezi náročnější aktivity se naopak řadí komunikace s politikem, diskuse v digitální skupině nebo vytvoření nějaké digitální akce (Hoffman a Lutz, 2023).
Studie zjistila, že do digitální politické participace se významně přenáší sociodemografický faktor. Tento faktor však nebyl pozorován, co se týče obav o soukromí v digitálním prostředí. Naopak obava o vlastní soukromí souvisela s podobou vykonávané aktivity. Tato obava se totiž projevila u aktivit, které vyžadují, aby aktér vynaložil určité úsilí na jejich uskutečnění. Co se týče méně náročných aktivit, tak u nich nebyl pozorován sociodemografický faktor. Naopak bylo zjištěno, že se k této formě participace uchylují jedinci s radikálnějšími názory. Obava o soukromí při výkonu této podoby participace nebyla signifikantní. Náročnější digitální aktivity se staly typické pro vzdělanější a věkové mladší účastníky, u kterých se také projevila menší obava o digitální soukromí (Hoffman a Lutz, 2023).
Studie měla také některá omezení. Například způsob sběru dat, výběr participantů a proměnné, které byly analyzovány. Výsledkem studie je tedy neprokázání vazby mezi soukromím a výkonem digitální politické participace (Hoffman a Lutz, 2023).
Andrea Kratochvílová
Seznam literatury
Gibson, R., & Cantijoch, M. (2013). „Conceptualizing and Measuring Participation in the Age of the Internet: Is Online Political Engagement Really Different to Offline?“ The Journal of Politics, 75(3), 701-716. https://doi.org/10.1017/s0022381613000431
Hoffmann, C. P. (n.d.). Profile. Uni-leipzig.de. https://www.uni-leipzig.de/en/profile/mitarbeiter/prof-dr-christian-pieter-hoffmann
Hoffmann, C. P., & Lutz, C. (2023). The contextual role of privacy concerns in online political participation. European Journal of Communication, 38(4), 363-379. DOI: 10.1177/02673231221139040
Lutz, C. (n.d.). Employee Profile: Christoph Lutz. Bi.edu. https://www.bi.edu/about-bi/employees/department-of-communication-and-culture/christoph-lutz/
Norris, P. (2001). Digital Dvide: Civic Engagement, Information Poverty, and the Internet Worldwide. Cambridge University Press.
Švelch, J., & Vochocová, L. (2015). Sociální média jako nová výzva pro výzkum politické participace. Sociologický časopis/Czech Sociological Review, 51(1), 65-88. DOI: 10.13060/00380288.2015.51.1.154
van Deth, J. W. (2014). A conceptual map of political participation. Acta Politica, 49(3), 349-367. https://doi.org/10.1057/ap.2014.6
Vráblíková, K. (2017). Jak se účastníme na politice? In L. Linek, O. Císař, I. Petrúšek, & K. Vráblíková (Eds.), Občanství a politická participace v České republice (p. 124-142). Sociologické nakladatelství SLON.
Ta naše platforma 
Myslím si že v době rostoucího významu digitálních médií ve veřejném prostoru je klíčové nejen chránit uživatele, ale také vzdělávat veřejnost o tom, jak mohou chránit své osobní údaje sami. Větší informovanost o digitálním soukromí by mohla vést k zvýšení důvěry veřejnosti v online politickou participaci a posílit tak demokratický proces.
Zkráceně, studie ukazuje, jak ochrana soukromí ovlivňuje ochotu lidí zapojit se do online politiky. To zdůrazňuje potřebu lepších bezpečnostních opatření a větší transparentnosti ze strany digitálních platforem, stejně jako význam vzdělávání veřejnosti o ochraně osobních údajů pro posílení demokracie v digitálním věku.
To se mi líbíTo se mi líbí
Líbí se mi velice přehledné uvedení do tématu a problematiky digitální politické participace. Autorka dobře a hojně využívá zdroje, což je pro kvalitu článku důležité. Hoffman a Lutz, kteří provedli analýzu, zjistili, že sociodemografické faktory mají vliv na aktivitu v tomto směru. Dle zjištění jsou mladší aktivnější, což vidím jasně ve svém okolí, i když sám nepatřím mezi velké příznivce politické komunikace, ale nějaký přehled se snažím udržovat. Přispívá k tomu i míra vzdělání, což není určitě zanedbatelný aspekt. Obavy o soukromí, což se ve článku také zmiňuje, se projevují spíše při náročnějších aktivitách, které vyžadují větší úsilí od účastníků. Je nutné zmínit, že studie má svá omezení, jako je způsob sběru dat a výběr respondentů, ale přesto přináší cenné poznatky o vztahu mezi digitální politickou participací a obavami o soukromí, což ale sama autorka jasně zmiňuje.
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka se v článku věnuje konceptu rozvoje nových komunikačních a informačních technologií a nové podoby politické participace. Rozhodně by se dalo říci, že téma práce je v poslední době velmi diskutované, a to nejen v akademických kruzích. Právě odborníci se ale stále častěji ve svých výzkumech věnují tématu politické participace ve spojitosti s rozvojem mnoha digitálních platforem. Sám jsem zpracovával článek, který rozděloval možnosti politické participace na ty fyzické a na ty v online prostoru. Je dobře, že se za pomocí nových médií rozrostly možnosti, díky kterým se člověk může aktivně zapojit a participovat v rámci politických otázek. Na druhou stranu, jak je v článku ostatně zmiňováno, ale i tento způsob zapojení může mít svá negativa. Líbí se mi konkrétní zaměření se na výzkum digitální politické participace ve spojitosti s obavami lidí o jejich soukromí. Tento pohled mi připadá velmi relevantní a pro výzkum přínosný.
To se mi líbíTo se mi líbí
Díky za zajímavý a hezky napsaný článek. Oceňuji citace na další autorky a autory, text je dobře odzdrojován a má přehlednou strukturu. Zajímavé je i závěrečné zjištění, které říká, že výzkum měl určité slabiny, a tak se vazbu mezi soukromím a mírou digitální politické participace nepodařilo prokázat. I taková zjištění jsou důležitá.
Zároveň se ukázalo, že čím vyšší ekonomický a kulturní kapitál, tím je větší pravděpodobnost, že se uživatel-muž do online participace zapojí. Vykládám si to tím, že lidem s vyšším ekonomickým a kulturním kapitálem je více nasloucháno a že je jim v průběhu života dáváno najevo, že na jejich názoru záleží. Dělají to i média, když nechávají hovořit různé podnikatele nebo podnikatelky o důležitých politických tématech, ačkoliv v těchto tématech dotyční nemají žádnou odbornou expertízu. Snadno pak podlehnou přesvědčení, že jsou jejich názory relevantní, protože mají vyšší sociální status. Naopak názory a životní příběhy lidí s nižším ekonomickým kapitálem jako kdyby byly neviditelné.
To se mi líbíTo se mi líbí
Díky za zajímavé poznatky v dobře strukturovaném a srozumitelném článku. Autorka se v něm věnuje také poznatkům z oblasti digitální politické participace a souvislostem se sociodemografickými faktory a obavám z neexistujícího digitálního soukromí. Výsledky popisované studie naznačují, že radikální politické názory mohou hrát roli v rozhodování se, zda se zapojit do náročnějších online politických aktivit. Mohlo by to znamenat, že lidé, jejichž politické přesvědčení je silnější, jsou spíš ochotní investovat čas a energii do politické aktivity na internetu.
Zajímavým zjištěním je pak i to, že mladší generace s vyšším vzděláním se méně strachuje ze ztráty digitálního soukromí. Mohlo by to působit lehce nezodpovědně, může to ale také značit jejich větší důvěru v technologie, což by se mohlo odrážet od jejich vyšší schopnosti ovládat digitální nástroje, což může být důsledkem doby, do které se narodili a vyrůstali v ní.
Celkově pak popisovaná studie poukazuje na důležitost zohledňování sociodemografických a psychologických faktorů během zkoumání online politické participace a digitálního chování.
To se mi líbíTo se mi líbí