Online politické diskuse jsou významným prvkem politických systémů. Zatímco některé vznikají ad hoc pro řešení konkrétních záležitostí, jiné jsou trvalé a tvoří se kolem nich specifická komunita diskutérů. Jak ukázala v minulosti řada studií, aktivní účast v politických diskuzích zvyšuje politické povědomí a znalosti jednotlivce a pomáhá mu v politickém rozhodování. Diskuze s podobně politicky naladěnými lidmi nám také dodává pocit pohody a posiluje naše dosavadní politická přesvědčení.
Dřívější výzkumy v oblasti mezilidské komunikace odhalily existenci výrazných osob, které mají moc ovládnout politickou diskuzi a ovlivnit názory širší veřejnosti. S konceptem takzvaného dvoustupňového toku komunikace přišel Paul Felix Lazarsfeld už v roce 1944, tedy dávno před nástupem komunikace prostřednictvím fór na sociálních sítích.
Další výzkumy se pak pokoušely nalézt mechanismy, které dávají těmto opinion leaderům vůbec vzniknout. Jednu z posledních studií s podobným cílem publikovala v letošním roce jihokorejská mediální vědkyně Sujin Choi. Působí na Katedře médií na Kyung Hee University v Soulu a zabývá se fenomény informačních a komunikačních sítí, hodnocením kvality informačních zdrojů z pohledu recipienta nebo zpravodajskými hodnotami. Ve své poslední publikované práci se autorka snaží identifikovat mechanismy, které vedou k etablování silných diskutérů v online politických diskuzích.
Výzkum spočíval v simulaci online diskuze na společenská a politická témata a sledování vznikajících či zanikajících vazeb mezi jednotlivými účastníky. Choi vychází z premisy, že komunikace je relační a dynamický proces, při kterém vznikají či zanikají vazby mezi aktéry. Rozlišuje přitom čtyři možnosti: vznik nové vazby, zachování již existující vazby, zánik existující vazby a nenavázání vazby. Jednotliví aktéři diskuze jsou znázornění ve struktuře matematického grafu jako vrcholy tohoto grafu a jejich interakce jsou jejich spojnicemi. Pokud uživatel A reaguje na uživatele B, řekneme, že se tvoří vazba ve směru A à B. Pokud A reaguje na B podruhé, tvoří se dvojná vazba A à B. Studie se pak zabývá vznikem, udržením či zánikem těchto vazeb.
Choi využívá metody stochastického modelování a zaměřuje se na tři faktory ovlivňující dynamiku politických diskuzí: politické, sociopsychologické a lingvistické. Dále rozlišuje, zda se diskuze odehrává v politicky jednotném či různorodém prostředí.
Celkem se simulované diskuze a souvisejícího dotazování zúčastnilo 93 osob ve věku 20 až 59 let. Polovinu skupiny tvořili muži, polovinu ženy. Účastníci byli také vybráni tak, aby se polovina z nich identifikovala jako liberálové a polovina jako konzervativci. Simulované online debatě předcházel dotazník. V něm účastníci identifikovali své politické postoje, odhadovali svou ochotu účastnit se politických diskuzí a svou míru tolerance vůči odlišným názorům. V neposlední řadě také uváděli, jak často chodí k volbám.
Hlavní část výzkumu pak tvořila diskuze v online prostředí. Účastníci byli rozděleni do čtyř skupin: názorově homogenní skupina liberálů, názorově homogenní skupina konzervativců a dvě názorově smíšené skupiny. Diskuze trvala týden a týkala se témat předem zvolených výzkumným týmem. Diskutující probrali například seriál Squid Game, pandemii COVIDu nebo jihokorejské prezidentské volby. Diskuze nebyla ze strany výzkumníků moderovaná. Následně došlo k vyhodnocení počtu interakcí mezi jednotlivými účastníky podle výše uvedeného klíče. Všechny příspěvky a komentáře byly také podrobeny analýze tonality.
Po absolvování týdenní diskuze následoval druhý dotazník. Tentokrát účastníci studie subjektivně hodnotili vztahy s ostatními účastníky. Uváděli, kteří diskutující jim byli nejvíce a nejméně sympatičtí a kteří jim připadali o probíraných tématech dobře informovaní.
Výsledky studie potvrdily skutečnost, že v politických diskuzích se ustanovují výrazné osoby, které přejímají iniciativu, nastolují témata a ovlivňují mínění ostatních diskutujících. Tento fenomén byl pozorován silněji v názorově heterogenních skupinách.
V politicky homogenní diskuzi mají aktéři tendenci následovat ty, kteří mají podobné, avšak mírně radikálnější názory. Takoví jedinci totiž působí dominantně a reprezentativně v rámci dané společenské skupiny. Jedinci, kteří mají v rámci názorově jednotné skupiny umírněné názory, nejsou považováni za atraktivní a ostatní s nimi nenavazují vazby tak ochotně.
V politicky různorodé skupině je situace jiná. Pokud jsou diskutující delší dobu vystaveni názorům, se kterými nesouzní, navazují bližší vazby s aktéry podobných názorů, kteří se vůči oponentům výrazně vymezují.
Kromě politických postojů sehrál při vzniku vazeb roli i psychologický faktor. V online komunikaci jsou potlačeny nonverbální možnosti vyjádření, takže styl psaní hraje zásadní roli. Výzkum rozlišoval mezi použitím negativně a pozitivně zabarvených výrazových prostředků.
Přechozí výzkumy ukazují, že obecně více vazeb navazují ti, kteří používají negativně zabarvená vyjádření. Ta se častěji vyskytují v názorově heterogenních diskuzích, kde účastníci častěji cítí znechucení, nelibost či potřebu se bránit. Jihokorejský výzkum však došel k opačnému závěru. Zatímco v postojově homogenní diskuzi skutečně více vazeb navázali autoři negativně zabarvených příspěvků či komentářů, v postojově různorodé diskuzi byl efekt opačný a příliš dominantní jedinci brzy ztráceli komunikační partnery.
V rozporu s hypotézou se pak ukázalo, že dřívější zkušenosti s online politickými debatami nehrály významnou roli v ochotě zapojit se do experimentální debaty. Statisticky významnou roli nehrála ani ochota chodit v „reálném“ životě k volbám.
Co míru ochoty se v diskuzi angažovat skutečně ovlivnilo, byla obecná ochota komunikovat s druhými, vnímaná (ne)dostatečnost vlastních znalostí na zapojení do diskuze a přesvědčení o možnosti změnit názor svého oponenta. Pro vytvoření vazeb v politicky nejednotné diskuzi je obecně potřeba vyšší míra angažovanosti.
Přestože se někteří účastníci v prvním dotazníku popsali za sebevědomé a angažované, jejich výsledné zapojení do debat bylo ve výsledku často nižší než u těch účastníků, kteří se považovali za zdrženlivější.
Monika Křivánková
Choi, S. (2024). Unpacking the network dynamics of online political discussions: Stochastic actor-oriented modeling with political/sociopsychological/linguistic factors. New Media & Society, 0(0). https://doi.org/10.1177/14614448241240046
Ta naše platforma 
Děkuji za shrnutí pro mě velmi zajímavého výzkumu. Řekla bych, že tento výzkum potvrzuje moji představu o dynamice online politických diskuzí. Nepřekvapuje mě, že v těchto diskuzích bývají dominantními ty osoby, které mají radikálnější názory a budí tak potřebu druhých k jejich názoru se dále vyjadřovat. Těmi kdo reagují pak mohou být tedy jak příznivci stejného názoru (i když méně radikálním) tak samozřejmě odpůrci podobného myšlenkového proudu. Na komentáře s umírněnými názory naopak druzí nemají potřebu reagovat tak často, což sama sleduji i v jiných typech online diskuzí nežli politických. Dále mě nepřekvapuje ani fakt že osoby, které se v reálném životě považují za spíše zdrženlivé, mohou pak v těchto diskuzích působit velmi sebevědomě a více angažovaně nežli ti, kteří jsou sebevědomí a angažovaní v reálné komunikaci. Myslím, že by bylo pro mnohé lidi přínosné si tento článek přečíst a uvědomit si, jak vlastně v jádru nejen politické diskuze mohou fungovat.
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka upozorňuje na zásadní roli, kterou hrají sociální média v utváření veřejného mínění a demokracie. Dle mého názoru jedním z klíčových problémů, které tato studie odhaluje, je zesilování „echo komor“, kde jsou lidé vystaveni pouze informacím, které odpovídají jejich předchozím postojům, což může vést k polarizaci názorů. Také poukazuje na potřebu zvýšené odpovědnosti jak ze strany individuálních účastníků diskuzí, tak i platform, které tyto diskuse hostí. Myslím si že v kontextu stále rostoucího vlivu sociálních médií na politické procesy je důležité zaměřit se na vzdělávání veřejnosti v oblasti mediální gramotnosti a kritického myšlení, což je nezbytné pro udržení zdravé demokracie v digitálním věku.
To se mi líbíTo se mi líbí
Autorka hezky popisuje problematiku momentálního politického pole působnosti. Pro politology je nynější jev přenesení politické scény na sociální sítě rozhodně neskutečně zajímavým efektem. Jen těžko by šlo najít nějaký jiný způsob, jak se tomuto vedlejšímu jevu politiky vyvarovat. Bohužel v dnešní době je možné schovat se za profilový obrázek a z pohodlí domova mít názor na vše a tyto názory aktivně prezentovat skrze sociální sítě. Mnoho těchto komentářů, které spadají do politického pole, pak ono pole velkým způsobem deformuje a snižuje jeho zachovanou kvalitu. Samozřejmě algoritmy, které působí na sociálních sítích nás taky velmi často zaškatulkují pouze v názorové skupině, která nám je blízká a naše názory tak nejsou vyvraceny. Je to jakési vytvoření komfortní bubliny na sociálních sítí, ve které se každý podporuje v tom, v jakým algoritmu se zrovna nachází. Samozřejmě nelze to však vždy považovat ze politický nedostatek. Je již mnoho příkladů, díky kterým se skrze sociální sítě dokázali mobilizovat nejen političtí aktéři a společně vytvořit dobrou věc. Rozhodně je ovšem na každém z nás, aby si byl vědom svých kroků, které na sociálních sítích děláme. A možná se řídit heslem: ,,Co bych neudělal face to face, to nebudu dělat ani na sociálních sítích“.
To se mi líbíTo se mi líbí
Díky za post! Nemá být v této větě spíš homogenní? „V politicky heterogenní diskuzi mají aktéři tendenci následovat ty, kteří mají podobné, avšak mírně radikálnější názory.“
To se mi líbíTo se mi líbí
Má. Moc děkuji, opraveno.
To se mi líbíTo se mi líbí
Líbí se mi, že jsem mezi články na této platformě našel i experiment, je to zajímavé zpestření. Co se týče výsledků, potvrzuje to skutečnost, že zprostředkovaná a anonymní povaha online komunikace usnadňuje vyjádření lidem, kteří mohou být v reálném životě zdrženlivější nebo méně jistí. Nevýhodou je ovšem posílení určitého davového jednání a určitá polarizace, kdy se obvykle utvoří nějaké dvě dominantní skupiny (nebo i jedna, pokud se jedná o homogenní diskusi), ke kterým se pak diskutující přidávají. Zažil jsem i podnětné diskuse na sociálních sítích s pluralitou různých názorů a argumentů, většinou se to však zvrhne v dynamiku „my versus oni“.
To se mi líbíTo se mi líbí